Cesta z Phonsavanu do Luang Prabang probehla prekvapive bez problemu a pred pulnoci uz jsme byli v kralovskem mestecku. V tuto nocni hodinu byl trosku problem sehnat otevrene a zaroven volne ubytovani, ale po necele hodine se nam to podarilo. V sobotu (1. prosince) jsme si udelali volny den. Zacali jsme ho snidani v evropskem stylu - volska oka s pecivem, dzusikem a cajem. Pote se nse cesty rozdelily. My se byli podivat v kralovskem zamku s hrobkou kralu a ve vesnicce na protejsim brehu, ktera byla zapsana mezi pamatky Unesco. Tady jsme ochutnali mistni rybi specialitky ulovene v Mekongu. Ostatni zatim navstivili ruzne chramy a shledli zapad slunce z chramu Phu Si na kopci v centru mestecka. Pote jsme spolecne zaridili vylet na nasledujici den.
V nedeli jsme se byli nachystani v osm rano pred agentrou, ktera nas odvezla do sloniho kempu. Tady jsme si uzili cca hodinovou jizdu na slonech v prirode, pote rychly vycvik Mahmuta (sloniho vodice) a nasledne jsme si zkusili sami ovladat slona pomoci prikazu. Myslim, ze si sloni stejne delali vesmes to, co chteli, ale i tak to bylo zajimave. Celou sloni show jsme zakoncili spolecnym koupanim v Mekongu a uklidem slonu do jejich nocniho lesika. Zazitek to byl opravdu skvely, i prestoze jsem zrovna ja vyfasoval tu nejlinejsi slonici pod sluncem. :o) Obzvlaste prudke kopce dolu byly za slonim krkem vcelku adrenalinovy zazitek. Vylet jsme zavrsili navstevou Budhovych jeskyni na druhe strane Mekong, kam nas dopravila lodicka. Stavili jsme se i ve "Whiskey village", kde domorodci vyrabi a nasledne prdavaji mistni palenku Lao Lao a "Paper village", kde delaji v malinkatych manufakturkach rucne vyrabeny papir. Vecer jsme zakoncili na nadhernem nocnim marketu, ktery byl jeste zpestren zahajenim Filmoveho festivalu jihovychodne-asijskych filmu.
V pondeli jsme si pujcili horska kola a vydali se obdivovat krasy prirody a malinkatych vesnicek na protejsim brehu Mekongu. Vylet to byl uzasny a zazili jsme behem nej jak neuveritelne vedro a nedostatek vody, tak nasledne klasickou tropickou destivou prehanku, kterou jsme nastesti prezili v pohode pod slamenym slnecnikem s chlazenym Beer Lao v ruce. Nasledna jizda v bahne ale stala opravdu za to a pro lidi na trajektu a v Luang Prabang jsme se stali zajimavou atrakci. Unaveni z vyletu jsme si zasli na mistni podani typicke Laoske masaze celeho tela, ale bohuzel jsme se shodli, ze s prvni Laoskou masazi v Luang Nam Tha se to neda srovnavat. Prijemny relax to ale rozhodne byl.
V utery nas cekal posledni den v kralovskem meste. Pujcili jsme si motorky s tim, ze se pojedeme podivat na cca 30km vzdalene vodopady. Vzhledem k tomu, ze jsem na motorce sedel ten den poprve, mel jsem z jizdy (opravnene) mensi obavy. Hned behem prvniho pokusu se mi po 100 metrech pri otacecim manevru na uzke silnici podarilo oprit motorku o obrubnik, coz me stalo 50 tisic za opravu (nastesti jen Laoskych kipu, takze cca 125 kc) a hlavne mirne podrenou a zkrvavenou nohu. Trocha jodisolu a naplast to ale napravila a mohli jsme vyrazit. Po prvnich par kilometrech jsem se s motorkou zkamaradil a vse uz bylo v naprostem poradku, dokonce jsem v bezpeci povozil i sveho spolujezdce. Od vodopadu, kde nam slibovali nadhernou prirodu a medvedy, jsem radsi moc neocekaval a predstavoval si maly komercni vodopadek se stovkami turistu. Pred vstupni branou bylo placene parkoviste, kde jsme potkali mistni omladinu s basou piv, pak nasledovalo vstupne a maly vybeh s medvedy. O to vice jsme pak byli prekvapeni, kdyz jsme objevili opravdu nadherne a rozlehle vodopady, kde nebylo zas tak moc turistu a dokonce jsme se mohli v pruzracne ciste vode vykoupat. Nebyt toho, ze me ve vode palila odrena noha a nechutne jsem si nakopnul o nejaky sutrak malicek, byla to naprosta idylka. Cestou zpet jsme se jeste stavili male vesnice na nejake mistni oslave, kde predvadeli mistnaci sve hudebni a tanecni umeni v krojich. Malym detem jsme tu rozdavali bonbonky a jine drobnosti. Deticky nam mohli ruce utrhat a kdyz nam bonbonky dosly, doslo u deticek i na slzy. Odpoledne jsme jeste vysplhali i my na chram Phu Si, zasli si na Laoskou masaz nohou (s jednou nohou odrenou a na druhe s narazenym malickem to byl celkem gurmansky zazitek) a pote jsme se nocnim luzkovym busem presunuli dale na jih do hlavniho mesta Vientienne.
Dneska (utery 4. prosince) jsme v poradku dorazili kolem pul seste rano do Vientienne. Jedine vzruseni z jizdy (pote co nam vypli klasicky uzasny laosky popik na plne koule) byl zacatek meho celodenniho asijskeho prujmu, kdy se toaletni papir stal mym nejlepsim kamaradem a dobihani na nechutny turecky zachod nejvetsi ulevou. Kazdopadne i tento typicky zazitek z teto oblsti si muzu uspesne odskrtnout.
Pouceni z predchozich zkusenosti jsme nechali odjet vsechny Tuk Tuky (taxiky) plne turistu a nasledne usmlouvali odvoz do centra za polovicni cenu. Nasli jsme si hostel nedaleko centra, chviku jsme si dachli a vyrazili na pruzkum. Nejprve jsme si zajistili na zitrejsi noc luzkovy vlak z hranic s Thajskem do Bangkoku. Snaha o placeni karttou a ruzne handrkovani o mene platby (thajske bathy, laoske kipy a USD, kde se cena jedne jizdenky behem peti minut nekolikrat zmenila a oscilovala o cca 5 dolaru) nas stalo celkem asi hodinu a pul, ale nakonec jsme to snad ke spokojenosti vsech stran zvladli. Pote jsme si pujcili mistni prapodivna mestska kola. Jiz na prvni pohled vypadala hur nez nejhorsi kolo, ktere potkate na ceske vesnici, ale zas co byste za 10 tisic kipu (25 kc) na den chteli. Brzdy nebrzdily, na kolech byly osmy, plaste byly zpuchrele, cele kolo ruzne vrzalo a skripalo, zkratka zazitek jen ze samotne jizdy. Na techto kolech jsme si vytycili ambiciozni cil - 24 km vzdaleny Park Budhu, kde se nachazi tisice sosek Budhy. Cestou jsme obdivovali krasy Mekongu, modernich konferencnich objektu (kde nedavno schuzoval i nas pan prezident) ci mistni o neco vyspelejsi zemedelstvi a zajimavou kombinaci drevenych chatrci s modernimi vilkami. Po skoro trech hodinach jizdy a neuspesneho hledani jsme nakonec nas puvodni cil vzdali a pomalu se vydali na cestu zpatky. Cestou jsme ochutnali mistni extra palivou polevku (ja drzel dietu = pust) nebo zajimave kakao s ledem z mixeru, do ktereho nam hodili hrst gumovych medvidku (stale jsem drzel dietu). Cestou jsme jeste navstivili nejznamejsi monument Laosu - Pha That Luang, u ktereho ma fotku i Klausovic Vaclav. Kousek odtamtud konecne doslo na to, co jsme ocekavali od zacatku - rozbilo se kolo. Musim rict, ze se snad ani nemuzu divit, ze opet mne. S pichlou zadni dusi uz se bohuzel neda jet, takze poslednich 5 kilometru jsem se prosel a tahnul kolo vedle sebe. I diky tomu jsem si uz moc neuzil navstevu vitezneho oblouku v centru mesta ci pohled na prezidentskou vilu. Po navratu jsme si dali chvilku odpocinek a vyrazili do vecerniho mesta. Zazitek jsme zacali navstevou mistniho holicstvi, kde se kluci nechali oholit (pry zajimavy zazitek a hlavne dobra uleva) a ja, jelikoz jsem si s sebou na dovcu vzal vlastni holeni, jsem se nechal rovnou ostrihat. Krome toho, ze ani nevypadam jako z Manga komiksu, celkove musim rict, ze zazitek nic moc a vysledek take ne. No holt ne kazdy zazitek je pozitivni. Po pokazene nalade z odflaknuteho strihani jsem se rozhodnul ukoncit svou dietu a dal jsem si mistni cerstvy pomerancovy dzus bez mleka, ze ktereho se kupodivu vyklubal mlecny shake s prichuti pomerance. Dalsi zklamani jsem se tedy snazil zahnat dietnim jidlem - cerstve ugrilovanym sumeckem se suchou ryzi. Sumecek chutnal asi jako kdyz obalite rybi zlucnik v rybim tuku a bahne a spolecne to ogrilujete. Zkratka dve tretiny jsem vyhodil a doted se snazim zbavit te nechutne pachuti a pachu. Trosku mi v tom pomohla alespon osvedcena klasika - Beer Lao. Kupodivu travici trakt zatim neprotestuje, takze opet mohu potvrdit slova pana profesora Samanka - Alkohol opravdu leci! :o)
Zitra mame v planu navstevu mistiho trhu a centra mesta a pote presun nocnim vlakem do Bangkoku. Rano pak hned presun busem na jih Thajska nejspise na ostrov Ko Kut, kde chceme provalet posledni 3 dny u more pred navratem do Bangkoku a letem domu.
Samotny odvoz mel temer 40 minut zpozdeni a o co lepe - dorazil uplne plny. V tuk tuku pro cca 10 lidi sedelo jiz lidi 12 a melo se tam vejit jeste nas pet. Bagly jsme tedy nahazeli na strechu, posedali si ruzne po zemi a ja s Lubosem jsme si dokonce zalezli k ridicovi do jeho kokpitu. S prekvapenim jsme zjistili, ze nase rozluckova laoska jizda se nesla v duchu opatrnosti a bezpeci, coz bylo nejspis zpusobene tim, ze auto jeste nemelo najeto ani 5 tisic kilometru a vse jeste bylo zabaleno v igelitu. Po asi tri ctvrte hodine jsme zastavili u nadrazi, kde jsme s prekvapenim zjistili, ze jsme stale jeste v Laosu. Vsude jsme se totiz docetli, ze v Laosu zeleznice neexistuje. Pravdou ale je, ze Thajci protahli zeleznici az tesne za hranice Laosu (cca 15km), takze v Laosu maji jedno vlakove nadrazi a dokonce si kvuli tem 20ti minutam jizdy zalozili statni spolecnost "Natioanl Lao Railways". Na nadrazi jsme zrusili laoska viza, coz nas melo kupodivu stat 10 tisic kipu, ktere jsme ale uz nemeli, protoze jsme vsechny penize schvalne utratili. Vse se nakonec vyresilo platbou v thajskych bathech. Nasledna cesta s namol vlakovym personalem, zrizeni thajskych viz i prestup do luzkoveho vlaku do Bangkoku probehl bez problemu. Noicni vlak vyrazil asi o hodinu pozdeji, aby dorazil do Bangkoku celkem o 4 hodiny pozdeji oproti "jizdnimu radu", na coz jsme uz ale za tu dobu zvykli... 
V Bangkoku jsme ve ctvrtek rano hned spechali na autobusove nadrazi Ekkai, odkud nam mel jet bus na jih Thajska, abychom stihli v mestecku Trat trajekt na ostrov Ko Kut (ci Koh Kood). Z toho duvodu jsme preferovali rychli presun taxikem pred MHD s nekolika prestupy. Zadny taxik nas ale na autobusak nechtel odvezt, zato nam vsichni nabizeli odvoz primo do Tratu s tim, ze zarucene stihneme posledni trajekt, ktery jede ve dve odpoledne. Nakonec jsme se nechali ukecat na soukromy minivan za 550 na osobu, abychom zjistili, ze nas taxikar namackal vsech pet i s baglama do sveho taxiku, aby nas odvozel na jakysi miniautobusak, kde nam chtel koupit standardni listek za 300 bathu bez jakekoliv zaruky stihnuti trajektu. Po mensi hadce a ostrejsich slovech jsme se nakonec nejak "domluvili" a ponekud nekomfortnim zpusobem jsme se dopravili na jih, kde jsme zjistili, ze posledni trajekt na Ko Kut odjel jiz v poledne a dalsi jede az dalsi den v poledne. 
Prehodnotili jsme tedy plany a vyrazili nakonec na blizsi ostrov Ko Chang, ktery je blize, je vetsi, ale bohuzel take turisticky proflaknutejsi. Podarilo se nam tu ale nalezt uzasne ubytovani v dreveno slamenych minichatickach s vyhledem na more, navic v jizni casti ostrova, kde temer nejsou turiste a tak mame miniplazicku temer jen pro sebe. Po ubytovani se jsme jeste vecer vyrazili do nedaleke rybarske vesnicky, kde nas nalakal moc sympaticky kambodzsky kuchar/сisnik do jedne restaurace s morskymi dobrotami. Jako zakusek jsme ochutnali vybornou ustrici, kterou jsme si sami predtim vybrali v kadi.
Patecni den (7. prosince) jsme se rozhodli stravit relaxovanim u more. Rano jsme si byli poradne zaplavat, na terasce jsme si dali vynikajici brunch a pote jsme si vypujcili morske kajaky a vydali se obdivovat pobrezi Ko Changu z more. Asi po dvou hodinach padlovani jsme objevili skaliska, kde pobihaly opicky (asi makakove), ktere se nejdrive trochu baly a utikaly, ale pote, co jsem v mori vylovil nejaky zbytek melouna a hodil jim ho, uz byly docela pritulne. Nasledne opalovacka, koupani a sportovni zakonceni pri padlovani zpet proti vetru a vlnam. Za odmenu jsme vyrazili opet do vcera objevene restaurace v nedaleke vesnicce. Nas stary znamy Kambodzan nam dnes doporucil tygri krevety, modreho kraba a rybu White Snapper (Chnapal morsky) v citronove chilli omacce. Ochutnali jsme nakonec vsechny tri a byla to opravdu lahudka. Po veceri jsme jeste pujcili motorku na dalsi den a vydali se na kute.
Dnesni den (sobota 8. prosince) jsme po ranni rozcvicce v mori venovali cestovani po ostrove na motorce. Vydali jsme se objet cely ostrov a navstivit vodopady na na severovychodni strane. Vodopady jsme nakonec ani nenavstivili, protoze ricky pod nimi byly temer vyschle a tak se nam nechtelo platit ani vstupne 200 bathu za osobu. Navstivili jsme tedy alespon mistni rybarske vesnicky, nafotili pekne fotky a udelali si odpoledni placani se v mori na pisecne plazi na vychodni casti ostrova, kde nebylo po turistech vidu ani slechu. Za zminku stoji take mistni cerpaco stanice. Tedy v principu se jedna o standardni stanecky u silnice, kde krome ovoce, ci vselijakeho smazeneho masa nabizeji navic take sklenene lahve s ruzne barevnymi napoji. Ano spravne - jedna se o benzin. Tady tedy prijedete ke stanku, objednate dve lahve, slecna vezme ceditko a nalije vam je pres nej do nadrze. Na dnesni vecer mame v planu jit vyzkouset nejakou novou restauraci a ochutnat nejake specialitky z morskych musli. Zitra flakani u more a pozitri uz presun zpet do Bangkoku. Nejak se nam to tu zacina hrozne kratit. :o(
