Vzhledem k necekane dobre aklimatizaci jsme se rozhodli vynechat puvodne planovany uvodni Baby trek a vydali jsme se rovnou na klasicky 5-7 denni trek udolim reky Markhy. Standardne se chodi z vesnicky Chiling do vesnicky Shang Sumdo, my jsme se ho kvuli autobusovym spojum rozhodli jit obracene. Do nasich cca 11kg tezkych batohu jsme nasoukali jeste 9 litru vody, zasli do restaurace na posledni velke jidlo a v pul treti jsme jiz stali na autobusovem nadrazi, kde dle pruvodce a jednoho pana ze vcerejska mel jiz stat nas minibus. Kupodivu nestal! Opet jsme se vyptavali asi 5ti lidi, ale nikdo o nasem buse ani netusil. Az sesty clovek prohlasil, ze bus snad teprve prijede a mozna pojede kolem ctvrte. Moc duvery v nas nevzbudil, navic bychom se dostali na start az hodinu pred zapadem slunce, tak jsme se jali vyjednavat odvoz s taxikari. Puvodni cenu 1700 rupek jsme nakonec usmlouvali na 1500 a uz jsme frceli.
Cestou se nam naskytlo nekolik zazitku. Nejdrive jsme se zastavili u nejvetsiho budhistickeho klastera v Ladakhu Thikse, videli jsme letni sidlo Dalajlamy, pote jsme nabrali dve stopujici mistni babicky a nakonec jsme pichli kolo. Po uspesne vymene a mensim omylu s cilovou stanici (taxikar nas chtel vyhodit o 5km drive) jsme v 16:30 stanuli na startu naseho treku v 3663m vysoko polozenem Shang Sumdo. Ovazali jsme kotnik, udelali jsme startovni foto a uz jsme supajdili do kopce vstric vysokym vrcholum. V sedm zapadlo slunce a v pul osme jsme po 8mi km za uplne tmy dorazili k planovanemu kempu ve vysce 4160m.n.m. Po pulhodine pobihani s celovkou a tezkym baglem po prudkem a kamenitem svahu se nam konecne podarilo najit nadherny placek na stan. Uvarili jsme caj, pojedli susene maso a v devet uz jsme pozorovali neuveritelnou hvezdnou oblohu. Nekecam, kdyz rikam, ze tady je videt vice nez v kdejakem planetariu. Dokonce i ty "padajici hvezdy" jsou tu videt nadherne s ocaskem jako kometa nad Betlemem. :-)
V utery rano se dostavil prvni bolehlav z nadmorske vysky. Martinka resi paralenem, ja si hraju na hrdinu. Po snidani (pytlikova ovesna kase) jsme vyrazili opet vzhuru. Dnes nas ceka na 7,5km prevyseni pres 1000m. Od rana jsme meli problemy s dechem, nad 4500 m.n.m uz to bylo ciste utrpeni, kazdou chvilku zastavujeme a nase rychlost klesa pod 2km v hodine. Behem naseho funeni potkavame protijdouci turisty nechapave kroutici hlavou, proc proboha lezeme na ten kopec z opacne strany a jeste si bagly neseme sami a ne oslici jako jim. Nicmene nas povzbuji a slibuji, ze je to jiz jen kousek. Cestou doplnujeme vodu z potucku naladu nam zprijemnuje stado himalajskych kamziku a svistu. Poslednich 300 vyskovych metru se meni temer v boj o holy zivot. Nase rychlost klesla pod 0,5km za hodinu, plice nam asi nekdo ukradl, v kapesniku se chvilkama vyskytuje krev u nekterych doslo i na plac a nas casovy skluz oproti planu nemilosrdne narusta. Pul km pred vrcholem zaleza slunce za hreben, fouka vitr, my oblekame mikiny, bundy, rukavice a cepice, ale zima je vlezla. Cil je na dosah, ale porad tak neskutecne daleko.
Po seste hodine dorazim na cca 5200m.n.m vysoke sedlo, kde se v zavetri jen svalim na zem, minutku se zahrivam slunecnimi paprsky dopadajicimi z druhe strany hrebenu a vyrazim nalehko zpet dolu naproti Martince, abych ji pomohl s batohem. Po pul sedme uz oba stojime na vrcholu, sledujeme nadherne vyhledy na mrnave ctyrtisicovky za nami i zasnezene sestitisicovky pred nami. Promrzli si davame vrcholoveho panacka, tvorime vrcholove foto a sledujeme zacinajici zapad slunce za horizontem. (Kdo tusi, tak nakonec na tomto miste neplanovane Frodo dokoncil svou misi).
Po chvilce odpocinku se vydavame po druhe strane kopce dolu do 3,5 km vzdaleneho kempu Nimaling ve vysce 4850m.n.m. Cesta dolu ubiha vyrazne rychleji, ale jak uz je nasim zvykem, posledni kilometr dochazime pouze za svitu celovek. Pred cilem se propletame desive vyhlizejicim stadem jaku, podle gps najdeme mustek pres reku a po osme hodine uz jsme v restauracnim stanu. Davame si caj a objednavame dohromady jednu porci ryze se zeleninou za 350 rupek. Vycerpanim ji ale nejsme schopni dojist, sypeme ji tedy na zitra do pytliku a jdeme stavet stan. Po chvilce uz upadame do spanku, ktery v pravidelnych intervalech narusuje vyrecny osel opodal svym hlasitym hykanim.
Ve stredu rano si prispime az do deseti, kdy nas vzbudi okolo prochazejici cca 500 kusu citajici stado ovci. Sbalime stan, dame si caj a colu na posilnenou a vydame se venovat hygiene do nalezite studene ledovcove ricky. V pul dvanacte vyrazime smer cca 13km vzdalena vesnicka Hankar ve vysce cca 4000 m.n.m. Z kopce se nam jde prijemne, pomalu odezniva bolest hlavy a my si uzivame nadhernych vyhledu po okoli. Muzu rict, ze Tatry jsou nadherne, Alpy jeste krasnejsi, ale nic tak skvostneho a velkolepeho, jako Himalaje jsem jeste nevidel a nejspis neuvidim. Cestu nam zprijemnuji jacisi mistni hlodavci (rikame jim duverne chundelaci), kteri nas zvedave pozoruji a pak se zase schovavaji ve svych vsudypritomnych norach. V jednom idilickem travnatem svahu s nadhernym klikatym potuckem narazime opet na stado kamziku, ktere snad pul hodiny pozorujeme. Starsi kusy v klidecku pojidaji travu, mladsi se provokuji, pobihaji a zaklesavaji se paruzky do sebe. K obedu si u malebneho jezirka na upati 6170m vysoke hory Kang-Yaze varime Mountain house chilly con carne doplnene o zbylou ryzi ze vcerejska a nechavame relaxovat unavene svaly.
Silnym zazitkem je pak brodeni rozvodneneho opravdu divokeho pritoku. Postupne se ho snazime zdolat na peti mistech, ale ricka je prilis hluboka a proud prilis silny. Nakonec objevime misto, kde voda saha jen kus nad kolena a cca po hodine se nam tak podari onech 10 metru vodni prekazky prekonat. Nastesti me vcas napadlo schovat telefon z kapsy u kalhot do brasnicky na rameni a uchranit ho tak pred vecnymi lovistmi, protoze jsem byl nakonec mokry az po pas. I pres toto zdrzeni se neuveritelne stalo skutecnosti a my poprve do cile dorazili jiz v pul sedme, tedy pred zapadem slunce. Stan stavime za 150 rupek na zahradce moc prijemne pani s dvema holcickama. Zajimave je, ze v skoro kazdem staveni, ktere potkame, jsou pouze zeny, ktere se staraji o domecek, zahradku, policko, deti nebo take vyrobu hlinenych cihel. Muzi nejspis delaji cele leto "horsemany", kteri putuji se svymi konmi a osliky spolu s turisty a nosi jim zavazadla, stany a jidlo. Pravdou je, ze vzhledem k jejich cenam (tisic rupek za jeden den) je to asi nejlepsi zpusob obzivy.
Ctvrtecni rano zacinam navstevou typicke ladacke toalety. Jedna se o malou kamennou budku, do ktere vede zebrik se 4mi schudky. Za zavesem je pak malinkata mistnustka s malou dirou uprostred, hromadou uschlych oslych bobku a lopatkou. Do diry se vykona potreba, kterou vase dilo pada o patro nize. Nakonec se dilo zasype susenym oslym trusem, aby nesmrdelo. Spodni patro obcas bocnimi dvirky majitel vybere a pouziva jako hnojivo na policko. Na zachodku je vtipne, ze nema strechu a zed je vysoka jen asi 1m, takze pri truneni koukate do okynka pani domaci a pri pohledu vlevo na deticky za oknnem mistni skolicky. Nez jsme vyrazili na turu, stavili jsme se jeste v mistni skole. Pan ucitel nas pozval do tridy a asi 15 minut si s nami povidal. Deti tu chodi do skoly od 4 let. Pondeli-patek na cely den a v sobotu na pul dne. V lete maji prazdniny jen dva tydny, zato v zime 2,5 mesice od pulky prosince do zacatku brezna, protoze je vsude snih a zima -30 stupnu. Ve tride jsou deti ruzneho veku az do pate tridy. Pokud chteji pokracovat, musi se prestehovat do hlavniho mesta - Lehu. Stat detem plati uniformy a ucebnice. Ucitele stridaji jednotlive skoly (vesnice) vzdy po jednom pololeti a vyucuji vzdy to, co umi. Tento ucitel ma v Hankaru 9 deti a uci je cist, psat, anglictinu a prirodovedu. Prekvapilo nas, kdyz nam sedmileta holcicka ukazovala, jak umi anglkcky psat. Po navsteve skoly jsme se vydali do cca 13km vzdalene vesnicky Markha. Cestou jsme videli spoustu policek a dumyslny ladacky zavlazovaci system. Obed jsme si tentokrat doprali na brehu ricky s vyhledem na polorozpadly klaster vysoko na protejsi skale. Reka poslouzila i pro vychlazeni plechovky pivecka, kterou jsme zakoupili k obidku rano v Hankaru. Jako hlavni chod jsme si uvarili myslyveckou smes na houbach od Travel Lunch. (Pokud nekdo zvazujete nakup vymrazene expedicni stravy misto klasickeho Dobreho hostince, doporucuju prave Travel Lunch - je chutove vyraznejsi nez konkurencni Mountain House.) Po vybornem obidku jsme pokracovali dal smer Markha. V Marce jsme si prohledli polorozpadly budhisticky klaster, kde nam dokonce nabidli prespani. My ale pokracovali jeste 2km za Markhu, kde jsme si postavili stan na silene prasnem brehu reky. Pozitivni zpravou tohoto dne bylo, ze se konecne umoudril muj kotnik. Asi mu doslo, ze protesty nepomuzou, bambule temer zmizela a uz ho umim svepomoci i bez obvazu ohybat.
Aby mi po bambuli nebylo smutno, poridil jsem si v ten samy okamzik novou kamaradku na pristi dny - pravou indickou behavku. (Slabsi povahy, dal tento odstavec nectete.) Jelikoz jsme inteligentne nechali smectu i endiaron v guesthousu, stal se ze me prutokovy ohrivac vody. Nebudu zachazet do detailu, ale vyzkousel jsem spoustu prirodnich latrin, paleni pouziteho toaletaku v zajmu zachovani cistych hor, i indickou sobestacnost bez pouziti toaletniho papiru. Dost ale fekalnich historek. Snad jen jeste zminim, ze vzdy, kdyz jsem si myl ruce ve studene "spinave" horske ricce a vzpomnel jsem si na "Manual myti rukou" na zachodech v Nessu, trochu jsem se cervenal.
Vzhledem k nastale situaci jsem si vyzkousel tvrdou meditacni kuru. Za cely den jsem pozrel pouze 2 salky caje, litr coly a pul litru dva roky prosleho rehydratacniho iontoveho roztoku. Myslenky na jidlo jsem pak zahanel meditovanim nad tim, zda dojdu jeste za pristi zatacku, a opakovanim dokola mantry "O sveraci muj". (Budhisticky original zni "O lotosovy kvete.") Jinak si toho ze dne moc nepamatuju, ani jsem nic moc nenatacel. Nakonec me obmekcil az soulozici parecek jesterek na ceste, ale nez jsem zapnul kamerku, bylo po vsem. Moje indispozice nas ale nakonec namotivovala k velkym sportovnim vykonum. Pri vidine brzkeho pocitu z tekouci vody a splachovaciho zachodu jsme pridali do kroku, usli pres 30km a opet za tmy po osme hodine dorazili do cilove vesnicky Chiling, kde jsme si postavili stan na pisecne plazi, odkud jsme pred 5ti dny vyrazeli na raftacky zazitek. Nas trek tedy konci po 4,5 dne, celkove jsme naslapali pres 76km a nastoupali 2921 metru.
V sobotu (23.8.) jsme si nastavili budicka na osmou hodinu ranni, abychom stihli stopnout do Lehu vracejici se taxiky, ktere sem udajne kazde rano vozi na devatou turisty na zacatek treku. Sbalili jsme stan, uzili si prohratou pisecnou plaz a pred davatou uz jsme na kraji silnice ocekavali privaly taxiku. Kdyz za hodinu jel jen jediny a jeste plny, pridruzili jsme se k vojenskemu nakladaku, odkud vojacci prave sundavali raft. Brzy jsme se spratelili a oni nam slibili, ze nas vezmou minimalne na konec splouvani na soutok, kde budou cekat na raft. Vojaci si tu plni dva roky povinne vojny u vzdusnych sil a aktualne si uzivaji volny vikend. Krome vikendu tu maji vojaci jeste 3 mesice dovolene rocne, ktere si mohou libovolne vybirat. Cestu k soutoku nam zkomplikoval odstrel skaly, ktery zasypal nasi silnici kamenim. Dva bagry ale cestu behem 20ti minut opet zprovoznily. Na soutoku jsme se s vojackama rozloucili a vydali se pesky k hlavni silnici do Lehu, kde pokracujeme ve stopovani.
Hned prvni auto nam zastavilo a my zjistili, ze je to taxik jen s jednim zakaznikem smerujici do Lehu a ze nas nabere. Zakaznik byl sympatak z Bombaje zivici se jako vyjednavac (asi neco jako nas lobista) pro armadni zakazky. V Lehu byl pracovne a ted chce posledni volny den projet zajimave pamatky. Projedeme s nim tedy posvatny chram Shiku, jeden z nejvyznamnejsich budhistickych klasteru Spituk a nakonec i vojenske muzeum, kde jsme se dozvedeli informace o Indicko-Pakistanske valce, prohledli si vojenskou vybavu i zbrane ale take se dozvedeli neco o mistni kulture, flore a faune. Za odvoz nas hostitel nechtel ani rupku a jeste nam zaplatil vstupenky do muzea. Asi se tu maji lobisti take moc dobre.
Po prijezdu do Lehu (15:30) jsme rovnou zamirili rovnou na nas hostel. Dostali jsme vedlejsi pokoj nez minule, ale snad za stejnou cenu. Po ubytovani mirime rovnou do sprchy a pak uz do mesta na jidlo (pro me prvni po dvou dnech) a na Internet podelit se s vami o nase zazitky.
PS: V celem Lehu nefunguje celou sobotu a nedelni rano elektrina, takze se publikace tohoto blogu odsouva na neurcito.
PS2: V nedeli odpoledne konecne zacala jit elektrina, pro zmenu je zavrena jedina internetova kavarna s cteckou SD karet, takze fotky bohuzel doplnim az zpetne...
Velké gratulace, pane Frodo :))
OdpovědětVymazatTěším se s vámi...