Z mestecka Iloilo se v sobotu presouvame "Rychlou kockou" (Fastcat - tak se jmenuje mistni moderni rychlolod) na ostrov Negros do mesta Bacolod (200 PHP + 20 PHP taxa pristavu, cca 1,5 hodiny). Cestou nas zastihla mensi destova prehanka, ktera mozna mela take vliv na jemne receno silne kolibani lode behem plavby. Uzavreni v podpalubi jsme nepocitovali strach z preklopeni, ale pri pohledu na bledou Martinku vedle me mi bylo jasne, ze v ni kolrbani nevzbuzuje uplne blazene pocity. Nekteri mistnaci meli po ruce pytlik a na zachodkach bylo celkem rusno, tak mozna, ze take nebyli uplni milovnici kolibek. Cestu jsme prezili a z pristavu se nechali odvezt pomoci jeepney za par kacek na mistni autobusak. Tady jsme se poprve zblizka potkali se zlutymi autobusy spolecnosti Ceres, ktere neohrozone brazdi "silnice" okolnich ostrovu. Nasim hlavnim cilem byly zelvy na ostruvku Apo, ale nechteli jsme opakovat chybu z El Nida a dorazit tam o vikendu. Proto jsme se rozhodli akceptovat radu od bikera Tommyho a vydali se do horskeho mestecka Canlaon City ve stredu ostrova. Na autobusaku nas nasmerovali kolem zlutych nabliskanych modernich Ceresaku s klimatizaci a wi-fi az do rozvrklane herky (110 PHP) pamatujici si snad jeste osvobozeni Filipin McArthurovou armadou. Holt do Canlaonu se asi jeste modernizace vozoveho parku nedostala. Chytre jsme zabrali sedacky uplne vzadu, coz se hned par minut po vyjeti ukazalo jako nejlepsi zpusob, jak si uzit petihodinove natrasani vsech kosti bez zahmoureni oka. Tedy az na Martinku, ktera by usnula snad i ve zdimacce na pradlo. Ostrovu Negros se jiz dlouha leta prezdiva Sugarlandia, jelikoz od padesatych let 19. stoleti byla drtiva vetsina zdejsi orne pudy vyuzita jako obrovske plantaze cukrove trtiny. Negros se tak stal jednim z nejvetsich vyvozcu teto plodiny, coz ostrovu prinaselo predevsim v minulem stoleti velke bohatsvi. Z okenka autobusu tak pozorujeme dlouhe lany stribritych trtinovych kvetu vlnicich se ve vetru jako more a na silnici mijime jeden nakladak plne nalozeny trtinou za druhym. Nad plantazemi se pak majestatne tyci Mount Kanlaon - 2465 m vysoka aktivni sopka s krasnym kuzelovitym tvarem. Prestoze (nebo prave proto?) je trek na jeji vrchol udajne neobtiznejsim trekem na Visayas, zrodi se behem poskakovani na silnici v nasich hlavach plan jej zdolat. Do Canlaon city jsme dorazili spolu se zapadem slunce. Jedna se udajne o nejmensi krajske mesto na Filipinach a tomu odpovidaji i vsehovsudy pouze 3 ubytovaci zarizeni, ktere jsou temer vybookovane kvuli vikendovemu detskemu kongresu. Nakonec se ubytujeme ve skromnem pokojiku se tremi palandami a sesti svaby za krasnych 240 PHP za noc. Vsude mozne (vcetne neexistujiciho turistickeho centra) zjistujeme moznosti vystupu na sopku, ktety je velmi komplikovany uz co se administrace tyce. Pro vyslap je nutne zakoupit povoleni, ktere nam o vikendu nikdo neda, sehnat pruvodce, coz se nam na zitrejsi rano nedari a navic nam pani po telefonatu kamsi sdeluje, ze se ze sopky kouri a tak neni doporuceno na ni chodit. Jak asi tusite, tyto malicherne neprijemnosti nas nemohly odradit a na zitrejsi vyslap nacerno jdeme nacerpat sily a odvahu do protejsi F&C restaurace. Ta nas velmi mile prekvapi cenami vyborneho jidla a predevsim pak pivka a poctivych alkoholickych koktejlu. Davame si tedy kazdy mistni speciality pro 2 osoby a zalivame to pivkem red horse a peti koktejly. Po celovecerni kozumaci tam nechavame necele 400 kc a jeste po zaviracce dostavame 2 drinky na cestu. Kdyz jdeme pred pulnoci spat, nas "hotel" uz je take zavreny, takze se do pokojicku prodirame zadnim vchodem skrz jakousi potemnelou pradelnu.
Rano uz nadsenim nemuzeme dospat (rozumej vsudypritomni kohouti nas standardne nenechaji) a tak v pul osme s lehkym bolehlavem vylezame z pelechu. Na probuzeni si davame souboj se svaby na zivot a na smrt a posilneni vitezstvim K.O. ve tretim kole vyrazime po snidani na trek. Navigace ukazuje, ze vyslap zacina asi 8 km za mestem, takze shanime odvoz pro priblizeni. Najimame si motorkare za 100 PHP na osobu a frcime. Po celou dobu cesta prudce stoupa a my jsme radi, ze ji nemusime absolvovat pesky. Z mestecka se dostavame opet mezi trtinova pole a nasledne mezi krasne zahradky a policka v horach, kde mimojine mijime deticky prohanejici se na ricnim buvolovi. V deset rano startujeme trek ve vysce necelych 1000 m n.m., ceka nas tak prevyseni skoro 1500 metru. Cesta je od zacatku prikra, slunce zacina palit, avizovana zima se nekona a my se po par set metrech celi propoceni svlekame do tilek. Cestou obdivujeme nadherne vyhledy do udoli, na vychodni cast ostrova a na okolni kopce, ktere se najednou zdaji byt malickate. Za hodku a pul mame nastoupano prvnich 500 vyskovych metru a vse vypada dobre. Hlinena cesticka se ale pozvolna zmenila v neprijemny pruchod dzungli. Chvilemi se prodirame vysokou travou, chvilemi se po ctyrech plazime strmym bahnem, ktere neuveritelne klouze. Misto bot mame blatene bambule, nekde lezeme po korenech, jinde preskakujeme propasti. Cestu nam zneprijemnuji vselijake trnite rostliny, od kterych mam do krve rozdrapane ruce, ktere aspon skrze bahno zastrikavame jodisolem. Kolem nas se objevuje tajuplna flora. Mijime vysoke ostnate kere pripominajici ostruzini, ale rostou na nich plody, ktere jako by z oka vypadly nasim jahodam. Jinde ze stromu roste cosi, co vypada jako nezrala oloupana kukurice. Ani fauna se ale nenecha zahambit. Dvakrat zahledneme hada, obcas se kolem nas mihne cosi cerneho velikosti zajice a my vzpominame z pruvodce na vzacne visayske prase bradavicnate a jaguara, kteri by se ve zdejsim prostredi meli take vyskytovat. Proslapana cesticka se nam ve zdejsim porostu nekolikrat ztraci a my zaciname lehce bloudit. Aby toho nebylo malo, zacina se nase cesticka vzdalovat od te zakreslene v navigaci a nase tempo se brzy dostava pod kilometr za hodinu. Vrchol sopky je nam skryt za hustym porostem a my tak nevidime ani to povestne svetylko na konci dzungle. Neda se nic delat, z obavy ze nas na tomto nehostinnem miste na zpatecni ceste zastihne tma, v jednu hodinu odpoledne svuj pokus o zdolani Mount Kanlaon vzdavame a vydavame se na cestu zpet. Klesani je v bahnitych usecich obcas narocnejsi nez stoupani, ale cesta nam celkove utika rychleji a pred ctvrtou odpoledni uz jsme - sice jak Jozin z Bazin, ale jinak v poradku - zpet v Canlaon city. Po odpocinku a ociste mirime opet do nasi oblibene restaurace a v deset uz unavou upadame do komatu.
V pet rano vstavame, balime a slapeme si to opet na autobusak, kde v 5:40 usedame do Ceres busu (206 PHP) smer Dumagete - hlavni mesto vychodniho Negrosu. Z prvni cesty jsme se nepoucili a tak opet (snad uz naposled) usedame na posledni sedacky vzadu, kde si uzivame natrasani jak se patri, ale to nam za ten neuspesny vyslap asi opravdu patri... V Dumagete zamirime do centra, kde si prohledneme vez postavenou z korálu, mistni katedralu, trznici a v neposledni rade vybereme penize z bankomatu. Na obed se zastavujeme ve vyhlasene resto-kavarne Maima. Prostredi je nadherne, kava pry vyborna, ale jidlo je dost drahe a hlavne nedobre. Jak moje "kare-kare", tak veprove maso v kokosove omacce nakonec ani nedojime. Po obede se vracime na autobusak a presouvame se Ceresem (25 PHP) cca 30 km na jih do vesnicky Malatapay, odkud jezdi lodky na uelvi ostrov Apo. Ale o tom az priste.
Žádné komentáře:
Okomentovat