Indicky Himalaj 6 - Vystup na Stok Kangri (6135 m.n.m)

Nas pobyt v Ladakhu se blizi ke konci, aklimatizovani jsme snad vice nez dost a tak prichazi ta prava chvile uskutecnit nas posledni vylet – vystup na 6135 m (nektere zdroje udavaji vysku 6150 m) vysokou horu Stok Kangri. Jelikoz se jiz jedna o vysku uctyhodnou, rozhodneme se tento vystup podniknout se zkusenym pruvodcem. Obchazime nekolik cestovek a nakonec nejlepsi podminky usmlouvame v nasi oblibene Umasile. Z puvodnich 15 000 rupek na osobu se dostavame na konecnych 11 500 rupek pro oba s tim, ze si poneseme na zadech vlastni stan i jidlo. V patek vecer po navratu z jezera Pangong mame prvni schuzku s nasim pruvodcem. Jmenuje se Samon, studuje v Bangalore a pres prazdniny dela jako brigadu pruvodce ve svem rodnem Ladakhu. Umi dobre anglicky, je usmevavy, pratelsky a celkove vzbuzuje duveru. Standardne se vystup na Stok Kangri porada na 4-6 dni, my se domlouvame na zrychleny vystup behem 3 dnu. Vzhledem k predpovedi velmi chladnych dnu (behem vystupu ma byt cca -10 stupnu Celsia) se jeste vydavame narychlo dokoupit nejake teple obleceni. Ja si dokupuju lehkou mikinu, Martinka druhe rukavice, termotricko a teplou mikinku.

V sobotu rano mame sraz v 7 hodin pred cestovkou. Nakoupime si jeste do ruky snidani a vyrazime taxikem do vychoziho mestecka Stok lezici ve vysce cca 3600 m.n.m. Tady se rozloucime s ridicem i majitelem cestovky, ktery s nami ochotne jel az na start treku. V 7:54 se vydavame s batohy na zadech vstric nasemu nejvyssimu dobrodruzstvi v zivote. Od prvnich metru nas doprovazi jeste mistni pejsek a jedna skupinka – mlady par z Rakouska se svym pruvodcem, kteri chteji zdolat vrchol dokonce behem dvou dnu. Zpocatku nam cesta ubiha rychle bez sebemensich problemu, vykladame si s pruvodcem i rakouskym parem. Tesne po jedenacte hodine dopoledni se dostavame do druheho vyskoveho kempu (cca 4400m.n.m), kde jsme puvodne meli v planu prenocovat. Vzhledem k dobre kondici a brzke hodine se rozhodneme vystoupat jeste tento den az do zakladniho tabora. Asi na hodinu nas sice pribrzdi prudka destova prehanka, kterou preckame v cajovem stanu, ale uz v pul treti se po 13 km a prevyseni 1500m dostavame do zakladniho tabora ve vysce 5003 m.n.m., kde stavime nas stan. Posledni kilometr nam opet dochazi dech, sotva se plazime a radsi ani nemyslim na to, jak to bude vypadat jeste o 1150 metru vyse. Krome nas je v kempu pritomno jeste dalsich 10 vyprav, ktere se budou dnesni noc pokouset zdolat Stok Kangri. Vzhledem k dobremu casu, velke zime a nadmorske vysce se tu nechceme zbytecne dlouho zdrzovat a tak zaciname zvazovat, ze bychom se pokusili vrchol zdolat take jeste tuto noc. Pruvodce nas od toho sice zpocatku odrazuje, nicmene pripousti ze zkuseni horolezci a vycviceni vojaci horu behem dvou dnu obcas zdolaji a on to jiz take jednou zvladnul. Nakonec se tedy domluvame, ze pokud pocasi dovoli, o vystup se pokusime.

Dame si rychly caj, vydatny obed a pred ctvrtou hodinou odpoledni ulehame ke spanku. Martinka zda se spi jako zabita. Ja se kazdou chvilku probouzim lapajic po dechu kvuli nedostatku kysliku, pripadne me budi silne snezeni nebo ostatni obyvatele basecampu. V jednu rano nas budi Samon s tim, ze pocasi zda se byt dobre a za pul hodinky vyrazime. Ve spechu si balime batuzek, navlikame na sebe nekolik vrstev obleceni (ja dvoje teple ponozky, dvoje termo podvlikacky a trekove kalhoty a na horni cast tela 4 vrstvy termotricek, mikinu a bundu) a spechame na rychlou snidani. K te si davame specialni carbohydratovou tycinku s cajem, colu a energeticky napoj. Behem snidane vyfasujeme macky a cepiny a rychlou instruktaz, jak se s timto vybavenim zachazi. Trosku nas prekvapi, ze nas pruvodce si oproti puvodnim proklamacim po prosnezene noci misto svych nizkych bot pujcuje kotnikove pohorky, ale uz neni cesty zpet, musime to zvladnout ve svych trekovych botkach.

Zasnezeny stan v zakladnim tabore pred zapocetim vystupu

Ve dve hodiny rano pak za svitu tisice hvezd vyrazime s celovkou na hlave kamsi do tmy. Hned par metru za basecampem zacina prvni prudke stoupani a tak se do nas ani nestihne pustit poradna zima. Na prvnim hrebeni predbihame dalsi dve vypravy, v dalce pred a nad nami pak vidime dalsi svetylka vyprav, ktere vychazely o hodinu drive. Kamenitou cestu pokryva tenka vrstva cerstveho snehu, ale jde se nam vcelku dobre. Asi po dvou hodinach cesty dorazime na zacatek ledovce ve vysce 5350 m.n.m. a teren se meni v silnou vrstvu snehu. Diky teplote hluboko pod nulou se nastesti do snehu temer neborime, i presto ale zacinam pocitovat, jak mi mrznou prsty u nohou. Myslenky na pripadne omrzliny pak prerusuji chvilky, kdy prekonavame hluboke prolakliny v ledovci, obzvlaste pote, co se behem testovani sily ledu  pod pruvodcovym cepinem kus odlomi a zmizi kdesi hluboko pod nami. 

Neuprosny kopec vzhuru

Po prekonani ledovce se profil nasi cesty vyrazne zmeni a pred nami je pouze nemilosrdne strme stoupani po kamenech. Nas pruvodce rika, ze tady zacina to prave dobyvani Stok Kangri. GPS na to rika, ze nas cekaji jeste necele 3 km cesty, na kterych je potreba nastoupat asi 800 vyskovych metru. Nase tempo opet zpomaluje pod 1 km v hodine a kazdych 15 kroku se zastavujeme na vydychani a nabrani novych sil. Spolu s pomalejsim tempem se do nas pousti jeste vetsi zima. Prsty na nohou me mrazive brni a jeste hur jsou na tom prsty na rukou pouze ve fleecovych rukavicich. Snazim se je zahrivat v pestich mimo prsty rukavic a tak nemuzu poradne drzet trekove hole, ktere tak taham spis za sebou, nez by mi pomahaly ve stoupani do prikreho kopce. Zimu se snazim zahanet tim, ze zrychluju tempo a dokonce predbiham naseho pruvodce. Po 30ti metrech ale opakovane zjistuju, ze to nejsem schopny udychat a tak se opet kacim na nejblizsi kamen a veskere sve nadeje upinam k vychodu slunce, ktery ne a ne prijit. 

Zaverecny hreben pred vystupem na vrchol

Behem doplnovani energie z energetickeho gelu proti nam sestupuje prvni vyprava, ktera svuj vystup vzdala. Nakonec napocitame 5 neuspesnych vyprav z celkovych 12ti a me aspon hreje myslenka, ze nebudeme prvni, kdo to vzda. V pul seste rano zacina na obzoru vychazet slunce a na nas dopadaji prvni hrejive paprsky, ktere nas naplni dalsi motivaci. Ranni usvit pred nami ale zaroven odkryva dalsi nekonecne stoupani, na jehoz konci ani neni videt nas vysneny vrchol. Behem nekolika minut po vychodu slunce ale nahle prichazi huste mraky, ktere slunce nekompromisne zakryji, my vstupujeme do mrazive mlhy a nase utrpeni tak nadale pokracuje. V duchu se proklinam za okamzik, kdy jsem jeste v Praze pri baleni v ramci snizovani hmotnosti batohu odlozil sve zimni rukavice a zabalil pouze tyto fleecky. Premitam nad 8mi amputovanymi omrzlymi prsty naseho nejznamejsiho horolezce Radka Jarose a pokracuju v souboji predevsim se svou vlastni psychikou. Nejvetsi 6krize na me prichazi ve vysce 5800 metru, kdy se k mrznoucim koncetinam a obrovskemu vycerpani pridava jeste lehka bolest hlavy a silny pocit na zvraceni. V lahvich s vodou se nam navic tvori kostky ledu a celi promrzli se nam vubec nechce tento ledovy koktejl pit. Martinka za mnou ale vypada celkem fit a tak se snazim vydrzet a ze setrvacnosti se na vrchol nejak doplazit.

Asi pul kilometru pred nasim vytouzenym cilem dosahujeme hrebene ve vysce necelych 6000 m.n.m. Uzky hreben je pokryty vysokou vrstvou snehu a z nej na obou stranach mizi zasnezene prikre svahy hluboko pod nami, takze prichazi cas na macky. Behem jejich nasazovani potkavame prvni uspesnou vypravu Francouzu vracejici se z vrcholu. Jejich prohlaseni o tom, ze je veskera snaha zbytecna, protoze nahore je zatazeno, mlha a neni videt na 6 metru nas zrovna optimismem nenaplnuje, ale uz jsme prilis vysoko na to, abychom to vzdali. Moje premiera s mackami kupodivu probiha vytecne. Jde se s nimi celkem dobre a citim se bezpecne. Plouzime se krok za krokem, presto predchazime dalsi vypravu, jejiz clen z vyskove nemoci bezmocne zvraci, ale presto se nechce vzdat. 

Tesne pred vystupem na vrchol se jako zazrakem rozestupuji mraky a tak za slunecnich paprsku a nadhernych vyhledu do vsech svetovych stran 31.8.2014 v 8:27 po 6,5 hodinach trapeni vystupuji na vrchol 6 135 m vysoke Stok Kangri. Misto bujarych oslav se kacim do snehu, lapu kazdy paprsek hrejiveho slunce a snazim se rozhybat promrzle prsty. Misto pocitu euforie se dostavuje zaruceny pocit, ze v tomto ohledu uz rozhodne sve hranice posouvat nechci a nebudu. 9 minut po mne dorazi na vrchol take Martinka. Udelame nekolik vrcholovych fotek, natocime par zaberu a povesime na vrcholu (v Lehu zakoupene) modlitebni vlajecky. Potkavame se tu take symbolicky s rakouskym parem, ktery s nami pred 25ti hodinami nas vystup zapocal. Vzhledem k memu stale se zhorsujicimu stavu se po 24 minutach od meho vystupu s vrcholem loucime a zahajujeme sestup zpet do nadmorskych vysek urcenych pro bezne savce.

Hromadne vrcholove foto s nasim pruvodcem

Prekonavani prolaklin v ledovci

Cesta dolu ubiha vyrazne lepe nez ta nahoru a slunecni paprsky dopravaji alespon nejaky tepelny komfort. Cestou zpet potkavame jeste 3 vypravy, ktere se teprve snazi o dosazeni vrcholu a my vsichni viditelne vycerpani jsme radi, ze to jiz mame za sebou. S kazdym vyskovym metrem dolu se nam dycha lepe a lepe, prsto se pri klesani muj pocit na zvraceni nelepsi, spise naopak. Proto se oddelim od sve skupiny a snazim se dostat co nejrychleji zpet dolu. Na zbytek vypravy cekam az ve vysce 5400m.n.m. na zacatku ledovce. Slunce uz na nem vykonalo sve, snih na povrchu je castecne roztaty a nase puvodni cesta pres ledovcove prolakliny jiz neni bezpecna. Proto volime cestu jinou a po opatrnem naslapovani a testovani sily cepinem se bezpecne dostavame zpet na pevnou kamenitou pudu. Po trech hodinach klesani se tesne po poledni opet dostavame do zakladniho tabora. Dame si rychly horky caj, pozreme trochu jablecneho strudlu a upadame na dve hodiny do komatu ve stanu v teplem perovem spacaku. V pul treti nas ze spanku vytrhne budik, a my zahrati a nabiti novou energii opet balime stan i batohy a ve tri odpoledne vyrazime na cestu zpet, opet symbolicky i s rakouskym parem. 

Vycerpani ale stastni zpet v zakladnim tabore

Cestou predbihame zachrannou vypravu koni, kterou si zaplatila indicka pani, ktera nejen ze kvuli vyskove nemoci nezvladla vystup na Stok Kangri, ale nedokazala se ani po svych vratit zpet do Stoku. Po chvilce potkavame take naseho znameho pejska, ktery s nami vcera vyrazel, doprovazel nas az do pulky cesty k vrcholu a ted nas radostne vita a doprovazi zpet temer do startovniho bodu. Oddeli se od nas az ve chvili, kdy mijime mrtvho kone, na kterem si rozhodne si pochutnavat. Cesta dolu neni fyzicky moc narocna, jdeme vcelku svizne, ale po probdele noci a velkem vycerpani nam vubec neutika. Cestou jeste obdivujeme starou valecnou pevnost ladackeho krale, jeho straznou vez i zasobovaci tunel. Po sedme hodine konecne dorazime do cile, kde uz nas ocekava nas taxik. Do nej pribereme jeste 4 izraelske turisty, kteri prave do Stoku dorazili z jineho treku z Rumbaku a nemaji se jak dostat do Lehu. Po osme hodine vecerni uz pak vystupujeme v Lehu, kde nas vita majitel cestovky Tanzin, rozloucime se s nasim pruvodcem a spechame na hostel. Ac jsme zpatky o den drive, nas pokoj je nastesti volny a tak davame rychlou sprchu, neco k jidlu a sup do postele regenerovat ztracene sily.

Timto snad konci fyzicky narocna cast nasi dovolene. Ted uz nas cekaji jen zaverecne dva dny v Lehu, relaxace, nakupovani a pak presun do dalsich casti Indie. O tom uz ale snad zase priste.