Indicky Himalaj 7 - uvezneni v Indii

Po nasem predcasnem navratu z dobyti Stok Kangri nam do odletu zbyvaji dva volne dny, ktere chceme venovat relaxaci, nakupovani a louceni s mistnimi fajn lidickami. V pondeli jsme si trochu prispali a pak se vydali do mesta. Prolezli jsme spoustu obchudku se suvenyry, utratili penez, ze jsme museli vymenit nove, a objevili i skryta zakouti Lehu mimo hlavni turisticke centrum. Na veceri jsme si za odmenu zasli do trochu drazsi, ale velmi utulne restaurace Chopsticks, kterou doporucuje i Lonely planet. Pote jsme az do zaviracky sedeli v internetove kavarne a sepisovali pro vas blog ze Stok Kangri.

Lokalni restauracni zarizeni

V utery rano jsme se stavili v nasi oblibene cestovce Umasila za Tanzinem a predali mu jako darek bombonieru importovanou az z daleke Malajsie. Take jsme s nim natocili nejaka videjka, ktera jsme mu slibili sestrihat pro nove webovky jeho cestovky. Na oplatku nam zaridil na stredu v 5 rano taxika na letiste. Dale jsme koupili a predali darkovy kos plny ovoce, orisku a sladkosti nasi babicce z Haldupa guesthousu. Hezky jsme si popovidali (aspon tolik, co dovoli 50 anglickych slovicek, ktera zna), nechali jsme ji nejake nase prebytecne veci a na oplatku jsme darem dostali jakesi budhisticke rucne malovane obrazky a cajove pohosteni viz nize. Abychom se prilis nenudili, take jsme si posledni den pred odletem zahrali ruskou ruletu s nasim zaludkem. Jiz na obed jsme se stavili ve vcera objevene stylove "restauraci" v mistnackem stylu pro bezne domorodce v okrajove casti Lehu. Jedna se o malinkatou kamennou polopodzemni mistnusku s rozviklanymi lavicemi a stoly, kde vari 1-2 jidla za par supu. Pri nasem prichodu vzduchem zavirily desitky much a par mistnich domorodcu nevericne pokyvovovalo hlavou, co tu jako delame, a hned pobavene volalo majitele. S nim jsme se nejak ladacko-anglicko-rukama domluvili, ze bychom chteli dohromady jednu porci jidla, kterou nam smicha z obou jidel na jeho menicku, tedy zeleninove ryze a tibetskeho momo (neco jako zeleninove zavitky) s jakymsi vyvarem. Jidlo to bylo prekvapive docela dobre, majitel se o nas staral jako o VIP hosty a nakonec jsme zaplatili jen 80 rupek (tedy asi 30kc).

Cajovy dychanek v kuchyni o pani domaci

Dalsim nabojem do ruske rulety se stal cajovy dychanek u babicky z guesthousu. Nejdrive jsme dostali nam jiz nedobre znamy ladacky caj s cukrem, mlekem a skraloupy. Po nasi vydarene konverzaci se mi dostalo i praveho slaneho ladackeho caje - tedy bylinkoveho caje se soli, maslem z jaka,  zasypany campou (ovesnou moukou). Ani na jednom jsem si tedy nepochutnal, ale abych neurazil, hrdinsky jsem oboji dopil a nastesti se ubranil pridavku. Mezitim zacalo venku prset, ale jelikoz jsme museli ve meste vyzvednout objednana rucne vysivana tricka, vydali jsme se hustym destem na veceri. Kdyz uz jsme byli u toho zkouseni, vyzkouseli jsme take novou bufiko-restauraci Lamayuru (kupodivu taktez zminenou v Lonley planet). Mistni cisnik byl hooodne divny (blekotal cosi o tom, ze kdybychom mu jinde rekli Julley (ladacky dekuju), dostaneme facku, nacez mi do ucha poseptal "Are you ready to fuck?") a kvuli nejakemu udajnemu svatku dnes nepodavaji alkohol a maso. Z jidelniho listku jsme si tedy vybrali jakasi vegetarianska jidla, ktera se stala hrebem naseho kulinarskeho dne ala ruska ruleta. Ja jsem mel thajske curry s vajickem natvrdo, Martinka jakousi degustacni smes se tremi druhy omacek. Uz cestou z restaurace nam to v brise vrelo, pak zacalo i bolet a rano uz se mam krome prujmu chtelo i znacne zvracet. Zkratka idealni stav pro letecky presun do zapadni Indie.

Diky zachodovym radovankam jsem nedospal ani budicka v pul pate rano. Sbalili jsme batohy a batuzky a v pet rano vyrazime z naseho pokojicku. Celou noc vytrvale prselo a prsi nadale, nas objednany taxik uz ale nastesti ceka pred hostelem a pred pul sestou nas uz vysazuje na letisti, kde nas vojaci nepousti dovnitr, protoze letistni personal jeste nedorazil. V sest prichazi prvni zamestnanci letiste a i my jsme vpusteni do letistni haly. Strechou letistni haly proteka voda a personal pod vznikajici vodopady pristavuje odpadkove kose. Behem cekani na security check, check-in a nasledne letadlo vyzkousime vsechny letistni zachody, ktere jsou mimochodem dost otresne. Po rozedneni vidime nad pristavaci drahou, ze nic nevidime, potazmo vidime pouze mlhu a zacinaji zaznivat prvni pesimisticke hlasy, ze v tomto pocasi letadlo nepoleti. Nas let je odsunut o hodinu a pak o dve. V pul desate se pocasi umoudri, mlha se rozplyne a vysvitne i slunicko. Konkurencni spolecnost GoAir sve letadlo vypravuje, nase Air India ale let rusi. Nasledne na tomto malinkatem pseudoletisti zavladne neskutecny chaos. Desitky rozcilenych Indu se domahaji vypraveni noveho letadla, jini se dozaduji zaplaceni ubytovani do zitra, spousta nestatsnych cizincu resi, co udelat s navazujicimi lety do Evropy a jinych destinaci, ktere ted nestihaji. My se snazime ziskat nahradni letenky na zitra, informace, kdy mame kde byt a ziskat pripadne nejakou kompenzaci za zruseni letu. Prestoze se podobna situace v techto podminkach jiste stava pomerne casto, personal nema pripraveny zadny proces, nema odpovedi na zadne otazky a pozdeji se pred cestujicimi dokonce skryva za vojaky. Na letisti nefunguje internet ani bankomat a po poledni zacnou letiste vyklizet vojaci s tim, ze se letiste zavira. Zkratka jak tu vsichni vystizne shrnuji: "Welcome to India!" Po trech hodinach hadek a vyjednavani se nam podari dosahnout nasledujiciho:

1. na nasi letenku manazer spolecnosti napise propiskou, ze letenka plati i nasledujici den
2. na nasi letenku propiskou napise, ze mame narok na nahradu 1500 rupek na osobu, ktere nam vyplati zitra behem check-inu
3. dostaneme cislo na infolinku, kam mame v pet zavolat pro vice informaci o nasem zitrejsim letu

Pote se z letiste odebereme zpet na hostel, kde zobneme par tabletek na zaludek a jdeme dospat probdelou noc. V podvecer se stavime do cestovky, kde nam Tanzin pujci telefon pro telefonat na infolinku. Po 30 minutach pokusu se neni mozne dovolat a tak to vzdavame a objednavame si opet taxik na pet rano s tim, ze vse doresime rano na letisti. V podvecer zacina znovu prset, Martinka si dava lehkou veceri, ja drzim dietu. V osm ulehame do postele a doufame v lepsi zitrek.

Ve ctvrtek ve 4:30 zvoni budik, my balime batohy a batuzky a opoustime hostel. Taxik na nas jiz ceka a pred sestou jsme na letisti. Stojime ve fronte jako prvni, v pul sedme jsme odbaveni. O financni nahrade samozrejme pani na check-inu nic nevi. Venku je opet mlha. V sedm se odlet posouva o hodinu, pozdeji o dve a v pul jedenacte je opet zrusen. Tentokrat sve lety rusi vsechny spolecnosti. Na letisti jsou tentokrat pasazeri z dneska i vcerejska a zacina dalsi kolo chaosu. My timto prichazime o dva dny v Kasmirskem Srinagaru prezdivanem Benatky Asie a ztracime take nadeji na chytnuti dalsiho letu smerujiciho na jih Indie k mori do Goy. Tentokrat se nenechame odbit infolinkou a po dvou hodinach vyjednavani donutime hlavniho manazera, aby nam prebookoval na zitra letenku do Dili a nasledne do Goy. Nakonec se nam podari domoci se i odskodneho za vcerejsek, nicmene nic vic uz pry v zadnem pripade nedostaneme, i kdyby jsme v Lehu zustali treba dalsi tyden. V pul jedne se tedy opet jedeme z letiste ubytovat na hostel a doufame, ze zitra nam bude stesti a pocasi prat vice. Podle predpovedi pocasi to tu ma byt zle az do nedele. Kdo vi, mozna tu nakonec budeme muset i prezimovat :-(