Podle planu jsme vstali v pul osme, zaplatili za ubytovani v Chang Mai, objednali taxika a vydali se na osm kilometru vzdalene autobusove nadrazi. Pred odjezdem jsme jeste stihli koupit vodu a v 8:30 jsme vyrazili smer Chiang Khong. Cesta mela trvat 4 hodiny, ale jak je tady dobrym zvykem, opet jsme meli dve a pul hodiny zpozdeni, takze jsme na misto dorazili az kolem treti hodiny odpoledne. Z cesty mam v principu jen 3 zazitky. 1. ten krasny tmavy celozrnny chleb, ktery jsem den predem koupil k z CR dovezene Majce (bez zlateho dedictvi z CR nlez...), se nakonec ukazal byt nechutne sladkou vanockou z nepochopitelneho duvodu posypanou slunecnicovymi a dalsimi seminky. Mno nastesti ceska majka je dobra na cemkoliv. :o) 2. ta zpropadena klimatizace me zacina stvat a i presto, ze jsem mel satek kolem krku a pres sebe deku, zacinam byt nastydly. 3. z toho nedostatku mista na nohy uz nevim, jak se behem prevozu rozumne posadit.
V Chiang Khong jsme vzali vsechny nase veci na zada a vydali se smer cca 1,5 km vzdalene hranici s Laosem. Ta je tvorena rekou Mekong. Na Thajske strane nam z pasu vytrhli viza, ktere nam tam pri priletu nacvakli klasickou sesivackou a uz jsme utikali na lodicku, ktera nas preveze na druhou stranu. Na laoske strane (mestecko Huy Xai) jsme vyplnili opet tuny formularu pro ziskani viza, vymenili nejake penize do zacatku a zjistovali, jak se dostat do nasi prvni planovane destinace - provincie Luang Nam Tha a jejiho stejnojmeneho hlavniho mesta. Od jednoho nahanece jsme zjistili, ze za 20 minut odjizdi z autobusoveho nadrazi autobus, ktery jsme se rozhodli stihnout. S nahanecem jsme tak dlouho spekulovali o cene (predevsim kvuli podivnym kurzum mezi dolary, bathy a kipy), az si nechal zaplatit jen taxik s tim, at si sezeneme listky na bus sami. Kdyz jsme dorazili na nadrazi, autobus uz temer odjizdel. Podarilo se nam ho pozdrzet a utikali jsme koupit listky, kde jsme zjistili, ze jsou vyprodane. Po peti minutach se zjistilo, ze jsou 3 volne a my se rozhodli, ze se nejak vtesname na 3 pololuzka. Nasledne se zjistilo, ze je volnych mist vlastne sest a pote, co jsme si je koupili a uvelebili se v autobuse, jeste prijeli a nastoupili dalsi 4 lidi. Zajimalo by me, kdo jim ten rezervacni system implementoval. :o)
Autobus mel velmi zajimavou luzkovou upravu, kde bylo vzadu 5 lehatek vedle sebe dlouhych asi 1,2 metru, ale cesta byla vcelku pohodlna. To, ze se puvodne planovana cesta na 3 hodiny protahla na vyslednych 4,5 uz nas ani neprekvapilo, ruzne odpadavajici a nefunkcni casti vnitrniho vybaveni nas v busu cinske vyroby nechalo take vcelku chladnymi. Kdyz se ale autobus asi po trech hodinach zastavil, zhasnul a zmateny ridic pobihal kolem dokola a okopaval ruzne casti autobusu, vzpomnel jsem si na svou katastrofickou dovolenou v Rumunsku a pocital s tim, ze dnes uz nikam nepojedeme. Okopavani ale po 15ti minutach zabralo a jeli jsme dal. V deset hodin vecer jsme tedy uz stali opet s batuzky na zadech v centru Luang Nam Tha. Dalsim problemem se ukazalo sehnat v tuto pozdni dobu rozumne ubytovani. 4 laoske guest hose byly beznadejne plne, takze jsme nakonec po hodine pobihani po mestecku skonili v jakemsi cinskem hostelu v peti lidech v pokoji pro ctyri. Pokoj ma vse, co by pokoj teto oblasti mel mit - 2 postele, nefunkcni televizi, nejake ty pavouky, protekajici umyvadlo a turecky zachod, do ktereho se vchazi primo z pokoje a nejdou tam zavrit dvere. Zkratka idilka. Kdyz jsem u toho zachodu, pro jistotu zminim, ze v techto oblastech se vyskytuji pouze turecke zachody, kam se navic nesmi vyhazovat toaletak. Ten se tedy hazi do otevreneho kybliku vedle, coz v mistnim vedru generuje aroma, ktere uzasne dokresluje mistni romantickou atmosferu. :o) Prvni noc probehla vcelku v poradku, jen me pri rannim otevrenim dveri od pokoje (jeste v pyzamu) trosku prekvapil pohled na cca 6 vydesenych holcicek pisici cosi do sesitu. Neco mi rika, ze objekt, ve kterem bydlime, je ve skutecnosti skola pro deti cinskych pristehovalcu.
Romanticke kouzlo naseho bydleni asi uplne nepresvedcilo dva ucastniky nasi vypravy (kteri jsou tu s nami na libankach), tak se dnes rano prestehovali do nedalekeho laoskeho luxusnejsiho hostelu, ktery se rano uvolnil. My ostatni zatim nasli a domluvili zitrejsi program - dvoudenni vylet do dzungle s prenocovanim v divocine a pozorovanim nocni zvere. V mistni bance jsme rozmenili dalsi penize na pobyt. Jelikoz za jeden dolar dostanete 80 000 laoskych kipu a my menili 200 dolaru, razem se z nas stali milionari. :o) Pote jsme si dali snidani, pujcili "horska" kola a vyrazili obdivovat krasy okoli. Videli jsme mistni male vesnicky s rakosovymi stavenimi, farmare na ryzovych polich i nedalekou trznici. Vsude jsme byli velkou atrakci, deticky na nas mavali, kdyz jsme zastavili, hned obklopili a chteli se s nami fotit. Odpoledne nas zastihnul velky slejvak, tak jsme zastavili v nejblizsi hospudce. Anglicky tu neumeli ani slovo a jednostrankove menu bylo psane pouze "rozsypanym cajem". Po 20 minutach jsme zjistili, ze maji pouze 2 jidla, z nichz v jedno je kureci maso. Objednali jsme si tedy 3x cosi s kurecim, 2x cosi a 3 piva. Po chvilce nam donesli 3 piva (jedna lahev mistniho Lao Beer ma 630ml) a 2x polevku s "kurecim". Vesmes slo o hokou vodu, ve ktere plavaly chilli papricky, cibule, nepozivatelne kousky zazvoru, stejne tak nepozivatelne kousky citronove travy a par kousku "kureciho". (Kureci tady vypada tak, ze vezmete kostru od podvyziveneho kurete a sekackem ji rozsekate na male kousky ostrych kosti s naznakem masa.) Behem naseho hodovani jsme take zjistili, ze pod teraskou je pokoj, kde odpociva asi 5 devcat a cas od casu prijede auto nebo nejaky Laosan a divka bud nasedne do auta nebo zajde s typkem do prvniho patra na pul hodinky do pokojiku. Mno asi se tu nezivi pouze provozem teto gurmanske restaurace... Mezitim ale prestalo prset a tak jsme se opet vydali na cestu za nasim dalsim cilem - mistnim vyhlasenym vodopadem. Dvakrat jsme zbytecne vyslapali krpal, aby nas vojaci vyhodili s tim, ze je to vojenske uzemi se zakazem vstupu, abychom nakonec dorazili za sera k vodopadu, zaplatili vstupne a videli vodopad, ktery z oka vypadnul tomu v Krasnem Brezne. Ze jste o nem nikdy neslyseli? Neni divu. :o) Cesta zpet byla take zajimava, protoze se nam mezitim setmelo a tak jsme jeli pri svitu celovek a baterek, ale zvladli jsme to v poradku. Nevim, jak ostatni, ale ja se vratil dost vycerpany. Moje kolo drhlo, obcas se slapky protocily naprazdno a prehodit slo jen na cca 5 ruznych prevodu. Zkratka kolo ted nechci nejakou dobu ani videt.
Po navratu jsme zasli na rychlou veceri do marketu, na rychly pokec s nasim zitrejsim pruvodcem v dzungli a pak do mistnich bylinkovych lazni. Z nazvu mozna neni patrne, ze se jedna o bambusovo-rakosoou mistnost 3*10 metru, kde se nachazi bylinna sauna a 4 masazni luzka. Za 50 tisic kipu jsme si dali saunu i masaz. Sauna je ve skutecnosti temna kobka 1*1 meter, kde neni videt ani na 5 centimetru, je zde para, ktera udajne voni pralesem (predstavte si zatuchle bylinky), a sdilite ji se tremi cinany. Po nabazeni se tepla (jak kdyby nam to vedro pres den nestacilo) a pralesni vune vylezete a jdete k sudu s vodou, odkud ji nabirate do hrnce a polivate se. Celkove ale velmi dobry relax a zazitek, ktery jsme si uzili. Nasledna masaz byla uplne jina nez ta thajska. Slo vesmes o ruzne promackavani svalu, slach a vubec vseho mozneho vsemi moznymi zpusoby. Obcas na me typek hopsal, obcas mi cosi drtil, ale celkove to bylo uvolnujici a za me lepsi nez masaz thajska.
Nezapomenutelnou vzpominkou pro me byla navsteva lazenskych zachodku, ktere jsem bohuzel musel navstivit z neodkladneho sedaveho duvodu. Kdyz jsem zjistil, ze tu neni toaletni papir a ja mam u sebe jen kus satku, ktery jsem dostal na sebe do sauny, nebylo mi uplne hej, ale holt kazda situace jde nejak vyresit... ;o)
Pomalu tu zaviraji, tak uz radsi budu koncit. Pristi dva dny jsme v dzungli a nasledne se presouvame na severovychod Laosu (temer k hranicim s Vietnamem) do provincie Hua Phan a mestecka Sam Neua.
Žádné komentáře:
Okomentovat