Indicky Himalaj 1 - Prilet do Lehu

Je ctvrtek 14. srpna 5 hodin rano, zabuchujeme dvere a spechame po schodech pred barak, kde uz nas ceka odvoz na letiste. Nase mesicni putovani po Indickem Himalaji prave zacina. Na Letisti Vaclava Havla narazime na prvni komplikace. Slecna za prepazkou check-inu tvrdi, ze v systemu vidi let pouze do Dili, nikoliv az do ciloveho Lehu. Zavazadla (tentokrat uspesne sbalena na 13,6 a 11,9 kg vcetne stanu,karimatek,spacaku,vareni a spousty expedicni stravy) nam tedy posle jen do Dili a boarding pas nam vytiskne jen do Bruselu s tim, ze nam bude drzet palce, at tam uspesne zaridime zbytek. No uvidime.

Horsi komplikaci se ukazal muj bolavy kotnik, ktery jsem si poridil posledni vikend na pripravnem horskem zavode na 65km. Posledni dva dny boli jako cert a kdyz jsem na letisti sundal botu za ucelem ibalginoveho mazani, zjistil jsem, ze mam na noze misto kotniku poradnou bambuli. Stridave tedy mazu ibalginovou mast a thajskou zazracnou noname mastickou a verim v zazrak.

Let do Bruselu probehl bez problemu, behem prestupu jsme dokonce vyridili i vsechny potrebne formality a vlastnime tak letenky az do srdce Himalaje. 8,5hodinovy let do Dili s indickou spolecnosti Jet Air nam utekl jako voda, protoze jsme jej po probdele noci skoro cely uspesne prospali. Za zminku rozhodne stoji strava, kterou hodnotim jako nejlepsi, jakou jsem kdy v letadle zazil. Indicke byrnji s ryzi a plackou naam, pote jakasy v placce zabalena pikantni masova smes a na zaver vytecny nanuk opravdu potesily. Zazitek z pristani nam umocnili dva pres ulicku sedici indicti typci, kdyz v ramci priprav na pristavaci manevr ze svych mist proste zmizeli a uz se neukazali. Hlavou nam proletely myslenky na 11/9 a jine teroristicke libustky, ale temto Indianum se nastesti znicit letadlo nepodarilo.

V Dili jsme si vyzvedli zavazadla a v letistni hale cekali 8 hodin na prestup, ktere jsme si kratili vymenou dolacu za indicke rupie, pojidanim ceskych rizku, studiem ladactiny a mazanim bambule vzdalene pripominajici kotnik. Na oslavu uspesneho pristani jsme se take rozhodli ochutnat Indicke pivo Kingslow. Pivko to neni moc dobre, zato nas stalo 500 rupek (cca 200kc), takze to bylo asi na delsi dobu pivko posledni. V sest rano jsme za vychodu slunce nastoupili na nas posledni let. Za hodinku uz jsme z okynka sledovali obrovske masivy Indickeho Himalaje a za dalsi pulhodinku uz jsme dosedli na parodii na letiste v Ladackem Lehu kousicek od posvatne reky Indus. Asfaltova pristavaci draha postradala pruhy i osvetleni a okousane okraje plynule prechazely v kamenity teren.

Hned od pristani bylo citit, ze se nachazime v prihranicnim pasmu nedaleko hranice s Cinou i Pakistanem. Ozbrojeni vojaci jsou vsude, kam se podivas, a i cekani na "letistni autobus" ma sva prisna pravidla. Mobilni signal tu sice chytame, ale z bezpecnostnich duvodu jsou vsechny cizi SIM karty v siti blokovany. Pokud si chcete napsat nebo zavolat, je nutne si koupit mistni SIM kartu, coz vyzaduje oficialni povoleni, 4 pasove fotografie a pisemnou zaruku nekoho z mistnich. Holt pristi 3 tydny budeme asi bez mobilu. Po potrebne byrokracii na letisti si bereme taxi (200 rupek) a nechame se odvezt do 4km vzdaleneho centra mesta Leh. Obejdeme nekolik guest housu, smlouvame, co se da, a nakonec se ubytujeme v prijemnem polodomacim baracku s vlastni zahradkou a polickem asi 10 minut chuze od centra. Mame k dispozici pokojicek s dvojposteli, jednim nocnim stolkem s vlatnim zachodem s tekouci vodou a elektrinou po vetsinu dne. Zkratka na mistni pomery celkem luxus. To vse za 600 rupek (250 kc) na noc. Majitele jsou pratelsti, umi anglicky (rozumej Indlish) a pohosti nas zdarma merunkami ze zahradky a typickym ladackym cajem. Po dvou probdenych nocich padame unavou a tak si jdeme dat slofika, ktery se necekane protahne na 6 hodin.

Po probuzeni se vydavame do centra Lehu na obhlidku a hlavne sehnat nejakou pitnou vodu. Dnes se v Indii slavi den nezavislosti. Bohuzel jsme ale zjistili, ze hlavni slavnost s kulturnim programem jsme barbarsky prospali. Pozitivni zpravou aspon je, ze obchudky a restaurace maji ve statni svatek otevreno. Nakoupime tedy zasoby vody (20r za litr, nasledne 7r za doplneni lahve) a dame si poulicni grilovany saslik s plackou. Prestoze se nachazime cca 3500 metru nad morem, vyskova nemoc se zatim moc neprojevuje. Pri chuzi jsme trochu vice zadychani a vpodvecer se dostavi lehka bolest hlavy, ale oproti zazitkum jinych jsme na tom velmi dobre a uz na sobotu planujeme vyslap ke klasteru vysoko nad mestem.

Leh je hlavni mesto Ladaku s cca 27 tisici obyvateli. Sklada se z malych kamennych baracku v prudkem svahu, centrem prochazi nekolik hlavnich silnic, kde je citit vyfukove splodiny, prach a neustale tu nekdo troubi. V bocnich ulicich jsou obchudky, stanecky a malinkate "restaurace". Na stresnich terasach pak sviti luxusnejsi restaurace pro turisty. Narazili jsme i na postu, bankomat nebo hriste na narodni sport - polo. V postrannich ulickach a chodniccich jsou pak malinkate baracky a kumbalky na bydleni. Neni tu ale zadny problem potkat ani kravy, psy, odpadky, vykaly ci mrtve kocky. Mistni aroma tomu nalezite odpovida. V Ladaku se necekane stmiva uz kolem sedme hodiny a touto dobou take vyrazne klesa teplota, takze se navlekame do bund a mikin. Vecer jeste zakoncime vybornou veceri v luxusni restauraci, kde si davame mutton curry a mutton buhvico s ryzi a plackami. Oboji je indicky pikantni, takze vse zapijime litry vytecneho mostu z kasmirskych jablek. Dohromady platime prijemnych 550 rupek. V deset hodin uz jsme zpatky na pokoji, uzivame si ledovou sprchu a ulehame v perovem spacaku na neuveritelne tvrdou postel. Ve ctyri rano uz me z toho boli zada natolik, ze vstavam a pisu na mobilu tento blog. Zitra si asi na postel nafouknu jeste svou karimatku a snad to bude lepsi.

Rano v devet jsme zasli k nasim hostitelum na snidani. Pozvali nas k sobe do kuchynky, kde krome nas pobyvala i babicka s dedeckem, jejich dcera s manzelem a trimesicni vnoucek. K snidani jsme dostali placku naan, vajickovou omeletu a domaci merunkovou marmeladu. K tomu vsemu opet typicky ladacky caj, tedy bylinkovy caj s maslem, mlekem a soli. Chutove zajimavy, lec neprilis dobry zazitek. Abych neurazil, snazil jsem se u piti moc nesklebit. Jen co jsem salek temer dopil, uz u me stoji usmevava babicka a naliva mi salek novy. Chybama se clovek uci a tento druhy salek si tedy pozvolna "vychutnavam" az do konce snidane. Ted je 11 hodin mistniho casu (-3,5 hodiny oproti stredoevropskemu), postujeme nas blog na Internet, jdeme nakoupit plyn do varice a zaridit program na zitra. Fotky sem tentokrat bohuzel nehodim, protoze mistni internetova kavarna bohuzel nedisponuji cteckou SD karet. Snad priste...