Indicky Himalaj 5 - Jezero Pangong

Ve ctvrtek rano nam zvoni budicek uz v sedm rano. Rychle vsechno pobalime, opet opoustime nas guesthouse a mirime k nasi oblibene "cestovni kancelari" Umasila Trek, pred kterou uz nas vyhlizi sympaticky majitel Tenzin. Cestovku si otevrel teprve nedavno a nase faktura ma teprve poradove cislo tri. Tenzin je vsak mily, snazivy, da se s nim perfektne domluvit a dobre smlouvat. Proto jsme se rozhodli s nim podniknout vylet na jezero Pangog i nasledny vystup na Stok Kangri a tak mu pomoci s rozjezdem cestovky. Snad se nam podari mu vyfotit i nejake pekne fotky a sestrihat video na vznikajici web. Ale zpet k vyletu. Ve vedlejsi pekarne jeste kupujeme snidani a nejake pecivo na cestu a pred osmou uz sedime dle domluvy v nasem taxiku. Spolu s nami jede jakasi nemluvna Japonka a nezvestny Indicky typek, ktereho se tedy vydame hledat k jeho hostelu. Po 40ti minutach cekani z nej vybehne roztrzity, mensi, postarsi (46 let) Ind s ruzovou kabelkou, obrovskym cervenym kufrem na koleckach a kovbojskym kloboukem. Nasledujicich 10 minut vyplnuje potrebne formulare pro vstup do prihranicni oblasti a pred devatou konecne vyrazime. Pozdeji zjistujeme, ze je to doktor z Kalkaty zabyvajici se homeopatii, ktery tu travi svou dovolenou. Takze s nami celou cestu (4,5 hodiny) vzadu sedi srandovni saman s sislavym hlaskem a nazorem na vsechno.

Jezero Pangong lezici ve vysce 4260 m.n.m. na hranicich Indie a Ciny je nejvyse polozenym slanym jezerem na svete. Dlouhe je pres 65km a siroke mezi 5 a 10km. V jeho okoli se vyskytuji velmi vzacni snezni leopardi (predem prozradim, ze jsme zadneho nepotkali), krasne hory a minova pole chranici indickou hranici. Jak jsme znali podle obrazku z Internetu toto slunecne jezero s romantickymi plazickami, tak jsme se prichystali. Obleceni v tricku, kratasech, sandalich a slunecnich brylich, v batuzku plavky, deku a krem na opalovani. Japonka v zimni bunde ani snezni leopardi nas nerozhodili, nas omyl nam dosel, az kdyz jsme vystoupili ve trictvrte cesty na obcerstveni do snehu a na nase slunecni bryle dopadaly snehove vlocky. Pohled na me v kratasech a sandalich stavejic snehulaka byl asi tak okouzlujici, ze se kolem me shromazdil dav fotografu a ja se tak probojoval do desitek indickych rodinnych alb. Po zahrati se cernym cajem pokracujeme dal v ceste. Nase stridave asfaltova a tankodromova silnicka se klikati v nekonecnych uzouckych serpentynach ve vysce pres 5 tisic m.n.m. Auto nadskakuje na kamenech div nenarazime hlavou do stropu a saman se rozciluje na ridice, ze mu znici kufr nadskakujici kdesi za nami. 

Po hodine nadskakovani konecne dorazime k jezeru Pangong, kde se nejdrive stavime v udajne nejlepsi restauraci v okoli s velkym bildboardem s upoutavkou na splachovaci zachod, ktery jdu hned vyzkouset. Je sice venku mimo restauraci, jedna se o klasicke turecke slapky ohrazene vlnitym plechem, zato ma ale krasne splachovadlo, ktere ale stejne nefunguje. V restauraci si z mistni nabidky po tezke Sofiine volbe davam alespon cinske nudle s vajickem a vyrazime se ubytovat. Nas saman se na posledni kousek cesty vyzbrojil uzasnou pletenou kuklo-cepici. Nastupuji do auta s poznamkou, zda ted jedeme vyloupit banku a od te doby mame s Martinkou zachvaty smichu, dokud saman nevystoupi. Nasi spolucestujici se ubytuji ve skromnem a predrazenem "homestay" (600 rupek na osobu + jidlo), ja s Martinkou pokracujeme az na plaz, kde si zdarma postavime stan s nadhernym vyhledem na jezero a hory v pozadi. Pri staveni stanu nam asistuje nas ridic se svym kamaradem a nevericne krouti hlavou, ze chceme opravdu spat venku v "divocine". Nechavaji nas na miste, az kdyz mame postaveny stan a ukazeme jim nase karimatky, perove spacaky, varic, plyn a zasoby jidla i vody. I presto nas ale strasi, ze nam bourka muze odnest stan nebo ze se muze zvednout hladina vody a vyplavit nas. Kdyby neco, mame za nima hned dobehnout do kilometr vzdalene vesnicky. Kdyz nas konecne opusti, dostojim svemu predsevzeti, obleknu plavky a vyrazim se vykoupat do vln naseho slaneho jezera. Neni to sice tak teple, jako byva more, ale vydrzet se to da. Po "prijemnem" osvezeni se jdeme projit po brehu jezera smerem k cinske hranici. Po trech kilometrech nas ale opet zastavi dest a cerna obloha, takze se vracime zpatky do stanu a zbytek vecera jiz travime jen ve stanu s vyhledem na jezero v osklivem pocasi. 

Celou noc opet prsi a snezi, ale tesne pred nasim budickem v 5:30 se pocasi nastesti umoudri. Vylezame tedy do zimy, ale prijemne prekvapeni, ze se mraky nad nama rozestupuji a umoznuji nam zazit a nafotit krasny vychod slunce. Po hodince kochani se nadherami prirody se jdeme zahrat zpet do spacaku a dospat noc. Rano si na brehu jezera jeste vychutname vybornou snidani a uz mame opet za zady naseho ridice. Sbalime tedy veci, nabereme samana a Japonku a uz opet brazdime horske serpentyny zpet do Lehu. Uz se zdalo, ze zazijeme prvni vylet bez nehody nebo nejakeho zraneni, ale to bychom nebyli my. Cestou z tretiho nejvyssiho silnicniho pasu sveta opet auto nadskoci, ale po dopadu se ozve divny zvuk a nas ridic zvazni. Porouchalo se nam leve predni kolo. Nejsem automechanik, takze nevim, co presne se stalo, ale kdyz ridic toci volantem, leve kolo se neotaci. Vsechny nas tedy vyzene ven na mraz, hraje si s heverem a pul hodiny se plazi pod autem. Nakonec zespodu do cehosi asi pet minut mlati velkym sutrem, pak vytahne provazek, cosi tam privaze, vynda hever a vitezoslavne vola, at nasedame. Vzhledem k jeho nove setrnemu stylu jizdy provazku asi sam moc neveri, ale kupodivu se po dalsi hodine v poradku dostavame zpet do Lehu. Vylet na Pangomg mel byt puvodne relax pred vyslapem na Stok Kangri, ale vratili jsme se celi vyhopsani, promrzly a rozlamany. Presto bylo jezero nadherne a urcite to stalo za to.

PS: Opet je tu problem se cteckou SD karet, takze zatim davam aspon par fotek z mobilu.