Puvodne jsme se chteli z Boholu na Bicol presunout letadlem. Jelikoz ale letadla mezi temito destinacemi letaji pouze s prestupem v Manile a nejsou zrovna nejlevnejsi, rozhodli jsme se pro cestu po souši a po mori pres ostrovy Leyte a Samar. Ze severniho Boholu jsme tedy rano z Ubay prepluli trajektem (290 PHP) na ostrov Leyte do mestecka Bato. Odtud jsme pokracovali cely den dodavkou s prestupem v Bay-Bay az na uplny sever ostrova do mesta Tacloban. Sem jsme dorazili az za tmy, takze jsme se pouze ubytovali a dali rychlou veceri. U te nas trosku prekvapilo tzv. Root beer, coz vubec neni pivo ale jakasi tmava sladka limonada chutnajici jakobyste smichali kofolu se zazvorovou limonadou a pridali slusnou davku cukru a lekorice.
Rano jsme sedli na dodavku (30 PHP) a nechali se prevezt pres krasny cerveny most (maly braska toho ze San Francisca) do mestecka Basey na sousednim ostrove Samar. Tady jsme si na mestskem urade domluvili celodenni vylet do jeskyne a na kajaking. Celkova cena vyletu se sklada z mnoha malych, postupne placenych, ale presto povinnych polozek. Zvlast si tedy povinne zaplatite dvoji vstupne, dvoji transport, pruvodce do jeskyne, pujceni svetla, pujceni kajaku, pruvodce na kajak, dan mestu atd a vlastne ani nevite, kolik vylet celkem stoji. Asi se tu s cenotvorbou inspirovali u ceskych telco operatoru. :) Po dlouhem dohadovani a uspesnem vyskrtnuti nekterych naprosto zbytecnych polozek (jako je kytarista na privitanou u jeskyne) se nam podarilo srazit cenu z puvodnich cca 2600 PHP na akceptovatelnych cca 2000 PHP pro dva. Vylet zacal ctvrthodinovou cestou "halibukem" (dlouha motorka se striskou), nasledne stejne dlouhou plavbou autentickou (rozumej polorozpadlou) drevenou motorovou lodkou k jeskyni. Nasledovala asi hodinova prohlidka moc pekne jeskyne plne krapniku, ruznych krapnikovych utvaru a par netopyru. Pote jsme nastoupili na dvojkajak a padlovali proti proudu reky s obcasnym tahanim lodi na provaze na perejnatych usecich. Kolem reky jsme cestou obdivovali zajimave krasove utvary ve skalach, az jsme dopluli k mohutnemu prirodnimu kamennemu mostu. Na zpatecni ceste jsme si uzivali plavbu po proudu obohacenou splutim nekolika perejek, jez by sly s prihmourenim oci oznacit obtiznosti WW II. Odpoledne jsme se na otocku vratili zpet do Taclobanu, odkud jsme se busem (100 PHP) premistili zpet na ostrov Samar do mesta Catbalogan. Cestou jsme z autobusu kolem silnice pozorovali hned nekolik vojenskych hlidek se samopaly, ktere kontrolovaly pohyb na ostrove. Do cile jsme opet dorazili az za tmy, takze jsme se rychle ubytovali a spechali do kancelare Trexplore poskytujici dobrodruzne vypravy do jeskynnich komplexu. Sice uz meli zavreno, ale po zabouchani nas privital pratelsky majitel Joni, ktery nam predstavil mozne vylety na pristi den, vcetne akcnich fotografii nasich predchudcu. Vylety to jsou celkem drahe (3 - 8 tisic), ale vypadaji uzasne a profesionalne. Z nabizenych moznosti jsme zvolili dvoudenni Extreme Caving v Langun-Gobingob jeskynnim komplexu s prenocovanim primo v jeskyni (7000 PHP na osobu). Kvuli ozbrojenym nepokojum a vojenskemu zasahu musi byt z vyletu vypustena zaverecna navsteva nedalekych vodopadu. Aspon stihneme vecerni bus na Bicol a dostavame jeste slevu 1000 PHP.
V sedm rano jsme pripraveni se zabalenymi batuzky zpet v Trexplore. Joniho zena nam serviruje vydatnou snidani a pak s lehkymi obavami a velkym napetim vyrazime. Nejdrive travime skoro hodinu v dodavce do vnitrozemi ostrova. Tam presedneme na motorky a kousek za vesnici zastavujeme v tabore vojenske posadky pro povoleni. Joni vasnive diskutuje s ruznymi vojaky ruznych hodnosti, navstevuje ruzne budovy a nakonec se po pul hodine vraci se spatnou zpravou. Ozbrojeni rebelove jsou aktivni, armada proti nim provadi operace a my povoleni pro vstup na uzemi nedostaneme. Vracime se tedy autobusem do Catbaloganu a cestou planujeme alternativni vylet - jednodenni expedici v tretim nejrozsahlejsim jeskynnim komplexu na svete - Calbiga Cave (3000 PHP). Pred polednem tedy opet vyrazime i s pruvodcem busem, tentokrat na jih do mestecka Calbiga. Odtud jeste 15 minut na motorce do posledni vesnicky, kde se k nasi vyprave pridava jeste domorody nosic. Nasleduje 40 minut pesiho pochodu dzungli ke vchodu do jeskyne, kde se prevlekneme do jeskynarskych kombinez, rukavic a vyfasujeme helmu se svitilnou.
V jeskyni se protahujeme uzkymi otvory, prelezame kameny, mijime asi metr a pul dlouheho hada. Ve vetsich sinich obdivujeme nadherne krapnikove utvary a pozorujeme visici netopyry. Ti nas vitaji svym mysim pistenim a obcas proletnou tesne kolem nas. Po chvili putovani se zastavujeme u uzounke prohlubne mizici ve tme pod nami. Nasi pruvodci privazuji lano, my navlekame sedak a uz slezame do jeskyne pod nami. V uzkem prostoru neni moc manevrovaciho prostoru a vlhke zdi celkem klouzou. Chvili vaham, jestli moje trekove sandale byla uplne vhodne zvolena obuv - pruvodce i Martinka jdou v pevnych botach - ale kdyz pak vidim, jak to mistnak s lehkosti a bez jisteni dava v zabkach, jsem opet v klidu. Nasleduje skalni traverz nad temnou propasti. Na rozdil od jinych jeskyni, tady nejen ze neni zakazano se krapniku dotykat, tady se po nich dokonce horolezi a mensi krapniky slouzi jako perfektni madla. V dolni jeskyni brzy narazime na podzemni ricku, kterou se obcas brodime, obcas musime i plavat. Po case dorazime k podzemnimu vodopadu, na ktery se vysplhame a davame si pozdni obed. Po obede se dobrodime ke konci jeskyne. Ta tedy sice pry pokracuje pod hladinou reky, jelikoz ale nemame potapeci vybavu, otacime se a vracime se stejnou cestou zpatky. S jistenim opet prolezame "hadi dirou" nahoru a pokracujeme prozkoumavanim horni jeskyne. Prolezame neskutecne vapencove sine plne neuveritelnych krapnikovych utvaru a bazenku az dorazime do velkeho lehce zapachajiciho prostoru. Pri posviceni na strop na nas sviti stovky paru oci, ozyva se piskot a najednou kolem nas vsude letaji netopyri. Dalsi jezirko, kterym se po pas brodime, tak pripomina spise netopyri mocuvku. Skrze nej se ale dostavame do dalsich casti jeskyne s nadhernou rickou a krasnymi bilymi krapniky trpiticimi se jako by byly posety diamanty.
Kdyz vylezame z jeskyne zpet na svetlo, zjistujeme, ze uz je po zapadu slunce, a tak tapkame dzungli zpet do civilizace za svitu svitilen. Strma blatena cesta klasicky klouze ostosest, takze se neni moc cemu divit, kdyz se pri neopatrnem doslapnuti klouzu ze svahu pod cestou. Vypadam jako Jozin z bazin, ale nastesti mame na sobe stale jeskynarske kombinezi. Jelikoz touto dobou uz nejezdi zadna verejna doprava, vola pro nas pruvodce z prvni vesniccky tricykl. Pulhodinove cekani nam krati hejno deticek z cele vesnice, ktere se predvadeji, delaji stojky, zpivaji nebo hraji ruzne hry. Tricyklem je to zpet do Catbaloganu asi pul hodiny. Tam se u Joniho umyjeme, prevlekneme a spolecne prohledneme fotky z pruvodcova fotaku. Oba jsme dost zniceni, ale shodujeme se, ze tento zazitek za to rozhodne stal.
Joni nam take zjistuje, ze by tudy v deset vecer mel projizdet bus smerujici pres Bicol do Manily. Jdeme tedy na rychlou veceri do luxusni restaurace s zivou kapelou a v pul desate uz postavame u silnice a stopujeme autobusy. Prvni bus nas odmita s tim, ze bere pouze cestujuci s rezervaci, druhy ani nezastavi. Neponechavame tedy nic nahode a radsi nasedame do mistniho rozkodrcaneho busu do pristavniho mesta Alen (115 PHP). V pul druhe rano nas vyhodi u silnice a my si to stradujeme noci do pristavu, kde kupujeme listek na trajekt na Bicol (110 PHP). Zaroven v pristavu najdeme bus do Manily cekajici na stejny trajekt. S ridicem se tedy domlouvame, ze k nemu na druhe strane nastoupime a on nas vezme skoro az do Legaspi (196 PHP). Na trajektu nas prekvapi snad vsudypritomne karaoke (tady tomu rikaji videoke) a to, ze ma nekdo vubec chut ve tri rano vyrvavat na trajekt plny spicich lidi falesne songy. Nase unava je ale silnejsi a tak stejne konecne aspon na chvili usiname.
Žádné komentáře:
Okomentovat