Hned z letiste jsme se pres drobne komplikace presunuli do stareho kralovskeho mesta Ayutthaya. Kazdeho cizince laka to vyslovovat Ajutája, ale mistni nas trpelive opravovali, az jsme se naucili spravne vyslovovat Ajutajá. Jedná se o historicke kralovske mesto zalozene v pulce 14. stoleti, tedy v dobe naseho Karla IV. Od te doby mesto prosperovalo, stridali se ruzni kralove, kteri tu staveli nove a nove palace a chramy, takze je opravdu na co se divat. Dlouho byla hlavnim mestem Siamskeho kralovstvi - dnesniho Thajska. V 17. stoleti tu zilo vice nez milion obyvatel a tak Ayutthaya byla jednim z nejvetsich mest na svete. Na konci 18. stoleti byla Ayutthaya v prubehu dlouhych valek nekolikrat dobyta, vyplenena a vypalena barmskou armadou. Z desitek historickych chramovych a palacovych komplexu zustal valecnymi utrapami zachovan plne funkcni pouze jeden jediny. Pote se hlavnim mestem Thajska stal Bangkok a pro turisty se Ayutthaya stala jednou z nejuchvatnejsich lokalit, co se historickych ruin, zricenin a vykopavek tyce. Proto jsme sem zavitali i na aklimatizaci s nasimi seniory. (Poznámka pro Olču - třeba se tu budou cítit mladě...) Tolik k historickemu okenku.
Po narocnem presunu Praha-Moskva-Bangkok-Ayutthaya a vecerni degustaci na nocnim trzisti si nase skupinka vcetne nasich rannich ptacatek i nedospávavých babicek prispala az do pul jedenacte. Já vstával v pul seste na vychod slunce a mel jsem aspon cas planovat program na pristi dny. V sobotu jsme vyrazili na obhlidku nejzajimavejsich chramu v uplnem centru na tzv. chramovem ostrove pobliz naseho bydleni. Koupili jsme si hromadnou vstupenku do 6ti nejvyznamejsich komplexu za 220 TBH na osobu, ze kterych jsme nakonec navstivili jen 4, takze by se nam lehce vyplatilo si spis kupovat jednotlive vstupne po 50 BTH.
Z desitek moznosti jsme v tomto poradi nakonec navstivili Wat Ratchaburana, Wat Mahathat, Wat Na Phra Men, Wat Phra Si Sanphet, Wat Chaiwatthanaram, Wat Yai Chai Mongkol. První 4 pěšmo v sobotu, poslední dva tuk-tukem v neděli. Mezi nimi byl asi ten nejvetsi, nejstarsi, nejkrasnejsi, nejnavstevovanejsi, nejromantictejsi i ten jediny, ktery se zachoval. Co vam mam ale povidat - u tretiho komplexu uz stejne nevite, ktery je ktery, a vsechno vam to zacne splyvat. Me zaujal hned ten prvni svym pribehem. Ve 14. stoleti zemrel kral a jeho dva starsi synove se utkali v souboji na slonech, kdo bude dalsim kralem. Oba v souboji zemreli, tak se stal kralem treti syn a tento komplex nechal svym bratrum postavit jako hrobku. Holt i v Asii plati, ze kdyz se dva perou, treti se smeje. Ve druhem chramu Wat Mahathat je hlavni zajimavosti kamenna hlava Budhy, kterou casem kompletne obrostl kmen stromu. On je to teda celkem turisticky kýč, ale zabavne na tom je, ze hlava bez tela je docela nizko. A mistni tradice rika, ze Budha musi byt nejvyse, obzvlaste na fotkach. Kdyz se s Budhovou hlavou tedy chcete vyfotit, musite si k tomu sednout na zem nebo dokonce lehnout. Na dodrzovani tohoto pravidla tu nekompromisne dohlizi striktni pan bachař. Jak se rika, ze Thajci jsou mirumilovni a nezvysuji hlas, tento ma asi specialni vycvik a na vas bude kricet, dokud nepochopite, ze musite na zem...
Jelikoz Terezka uz dva mesice vsude hrde vypravela, ze letim za slonama, museli jsme se poohlednout i po nejakem tom chobotnatci. Vzhledem k pozdnimu sobotnimu vstavani jsme s poslednim naplanovanym chramem skoncili az v pul seste vecer. Nasledovalo tedy chvatani na misto, kde se turistum meli do seste hodiny vecerni ukazovat sloni. Stihli jsme to na posledni chvili. Kdyz mahmumt (sloni ridic) videl naseho Terkodlaka, na chvilku mu roztalo srdce a nechal nas slona i pohladit. Kdyz pak pochopil, ze z nas nekapnou penize, opet si vzpomnel na sve zasady a vychovani a bylo hned po hlazeni i foceni. My mame ale zasady svoje a na mistech, kde se ke zviratum nechovaji pekne, my penize nedavame a tento business nepodporujeme. Pro jine turisty tam zbytek slonu pozoval, klekal si, strikal na ne z chobotu vodu nebo chobotem podaval bankovky svemu panickovi na zadech. V mezicase prijel nakladak, kam nahnali 3 chudaky slony a odjel do jejich prenocovani. Zbytek se behem stmivani snazil u prasne silnice vydelat jeste par Bathu. To my uz jsme ale mirili smerem k nasemu ubytovani.
Jelikoz nase babicky dostaly neodbytnou chut na kafe, vzali jsme to nastesti silnici podel chramoveho parku. Tady jsme zahledli nejakou zacinajici slavnost snimanou televizi, dronama a moderovanou dvemi jiste slavnymi moderatory. A jelikoz vime, ze lina huba - hole nestesti, vydali jsme se zeptat, co se chysta a kolik to stoji. Ukazalo se, ze zrovna tento vikend je vyrocni slavnost na pocest krale ohně, ktery kdysi finalne osvobodil Ayutthaya od Barmskeho nadvladi. Slovo dalo slovo a uz nas zdarma usazovali do cestne VIP loze s zidlemi potazenymi do bilych hedvabnych potahu. Jelikoz jsme sedeli primo pred jednou z kamer, bylo nam hloupe si zajit nekam pro street food a to kafe, ale hlad prevladl pred pripadnou ostudou. V prilehlem food marketu jsme si u stanku dali vybornou vajecnou omeletu s morskymi plody, cerstve vymackany dzusik a typickou thajskou kavu. S odnosem do VIP loze ochotne pomahala i pani prodavacka a vubec ji nevadilo, ze predstaveni uz zacalo a lezeme pred objektivy kamer.
Samotne predstaveni bylo moc pekne a propracovane. Nejdrive decentni tanecky slecen v historickych krojich, pote hodinove valecne sceny ze zivota a smrti krale ohne zakoncene ohnostrojem nad pozustatky jeho palace. Po predstaveni jsme si jako spravni VIP hoste strihli jeste focenicko s hlavnimi predstaviteli. Pak uz jsme ale spechali na nas oblibeny nocni trh plny vabneho i nevabneho poulicniho jidla, kde jsme si tentokrat dali vyborne ryby varene v pikantnim sosíku s citronovou travou. Na pohled krasne bylo, ze se diky malym kaminkum plnym zhaveho uhli rybka vari jeste u vas na stole. Ve 30ti stupnich celsia ale zas tak moc zhnouci kamna 30 cm od vaseho obliceje nedocenite. Byli jsme spoceni jak Rambo v Afganistanu, ale nastesti jsme to splachli tremi Changy (jedno ze tri druhu thajskeho piva mimo Leo a Singha) a bylo nam zas dobre.
V nedeli jsme pojali poznavani Ayutthaya vice papalášsky. Odchytli jsme tuk-tukáře a nakonec jsme s nim usmlouvali celodenní taxikaření (cca 6 hodin) z puvodnich 1400 TBH na 900 TBH, tedy cca 600 Kč. Když si vzpomenu na cestu taxíkem v Praze z Kačerova na letiště za půl hodiny 720 Kč, skoro mi ho bylo líto. Řidič přidělal šikovně naší bagáž na střechu, naskládali jsme se do stísněného prostoru a mohli jsme vyrazit. Díky hrbolatým silnicím a střeše dimenzovane na asijske vysky postav jsme nekteri drncali hlavou o strop jako o bubinek a poridili si pamatku na tento zazitek. Objeli jsme s ním dva vzdálenější zbývající chrámy z našeho seznamu. Jelikož byla neděle a ještě k tomu sváteční den, bylo oproti sobotě v chrámech výrazně více Thajců než v sobotu, ale zas byli krásně vymódění do tradičních oblečků. Pak jsme si zajeli vyměnit na nádraží lístky na vlak za předem zakoupený voucher přes internet a jeli se podívat na turistické atrakce v podobě plovoucího trhu a jízdy na slonech. Obojí byl extrémní turisticky kýč. Plovoucí trh nebyl reálný trh, ale za 200 BTH na osobu vám tam sehráli divadlo pro turisty. Tam jsme tedy nešli. U slonů v ošklivých stájích se šlo za 300 BTH na osobu projet 15 minut na slonovi nebo ho za peníze krmit banány. Mimo to šlo za úplatu krmit čímsi poníky v ohrádce nebo rybky v jezírku. Podobné maškarády nejsou nic pro nás, tak jsme se otocili, zajeli se podívat jeste na západ slunce k dalšímu klášteru na soutoku dvou rek, nechali se odvézt na nádraží a radši šli nakrmit sebe.
V malé nádražce jsme si dali průměrné jídlo, pár changů na kuráž a aspoň jsme si u toho nabili mobili a já s Martinkou jsme se odhodlali i k rychlé sprše. Sice byla součástí záchodu nevalné čistoty a byla jen studená, ale pořád to byla po celodením ťapkání na sluníčku velmi osvěžující sprcha. Pak jsme se přesunuli do nádražní haly, kde jsme spolu s dalšími cestujícími a potulnými psy squatovali do příjezdu našeho nočního vlaku do Chiang Mai. Ten přijel vcelku načas ve 23:35. Měli jsme místenky do lůžkové druhé třídy (cca 1000 TBH za lůžko), kde jsme už měli rozestlané patrové postele. Jen jsme holky převlékli do mikin, čepic a spacáků, už chrupkaly. My už měli také zkušeně dlouhé kalhoty, mikiny, ponožky a čepice a i tak nám byla v noci zima. Babča Olča snad ocenila, že jsem ji i přes protesty donutil si vzít mikinu a ponožky. Klimoška ve vlaku je opravdu vražedná a vůbec nejde regulovat. V pondělí v poledne jsme už v pořádku vystoupili v Chiang Mai, ale o tom až zase příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat