Po třech letech jsme opět vycestovali mimo Evropu a tak po třech letech opět ožívá i tento můj blog a já doufám, že si opět najde své čtenáře. Za ty tři roky se také udály v mém životě 3 zásadní změny, které ovlivňují naší současnou dovolenou.
1. narodila se nám dcerka Terezka (aktuálně 2,5 roku), známá také jeko Xena nebo Terkodlak
2. narodila se nám dcerka Barborka (aktuálně 7 měsíců), známá také jako Brundibára nebo Malý Budha
3. začal jsem pociťovat první lehké příznaky vyhoření svých vnitřních kamínek, tak jsem si v práci zažádal o 10 týdnů neplaceného volna na vnitřní údržbu.
17. ledna 2019 jsme se tak vydali celá rodinka až do konce března 2019 na naší další asijskou výpravu. Jak už je u nás dobrým zvykem, s plánováním cesty jsme to moc nepřeháněli. Máme jen hrubé obrysy, spoustu nadšení a odhodlání a jsme připraveni snad na cokoliv. Než se ale dostanu k samotné cestě, pozastavím se krátce u toho hrubého obrysu, předodletových příprav a nasdílím pár snad užitečných tipů.
Vzhledem k tomu, že s námi putují i 2 malí svišti, rozhodli jsme se zahájit jejich asijský cestovatelský život ve vyspělejších zemích s rozumnou insfrastrukturou a velmi dobrou lékařskou péčí. Naše cesty tedy po delším zvažování vedou na aklimatizaci opět do Thajska a následně nově do Vietnamu. Jelikož už Thajsko známe a nebyl by to pro nás dostatečný adrenalin, rozholdi jsme se si cestu okořenit tím, že jsme s sebou na Thajskou část vzali i rodiče (z pohledu našeho Terkodlaka babičku Olinku, babičku Álu a dědu Viktora), kteří nikdy v Asii nebyli. Po 17ti dnech je snad úspěšně posadíme v Bangkoku na letadlo zpět do Prahy a my se s našema prďolkama přesuneme do Vietnamu na hlavní část našeho putování.
Během příprav před odletem jsme zajistili zpáteční letenky pro rodiče a pro nás jsme pořídili pouze jednosměrné lerenky do Bangkoku. Dále jsme ještě řešili:
1. pro turistický vstup do Thajska nepřesahující 30 dní není třeba žádné vízum, pouze v letadle vyplníte krátký formulář. Na vyžádání byste měli být schopní se prokázat letenkou, že v daných 30ti dnech opravdu Thajkso opustíte. Proto jsme nakonec 2 dny před odletem museli zakoupit i letenky na přelet do Vietnamu. Nikdo je po nás ale nakonec nechtěl.
2. do Vietnamu jsou potřeba víza. Můžete je řešit prostřednictvím ambasády (je to dražší a komplikovanější) nebo přes Internet tzv. eVisa (lze ale použít pouze pro jednorázový vstup na max. 30 dní.). Poslední variantou je zařídit si vízum až na letišti na základě předem získaného tzv. zvacího dopisu. Ten nabízejí za drobnou úplatu různé autorizované cestovní agentury a musíte přiletět i odletět na/z jednoho z velkých mezinárodních letišť. Touto cestou jsme se vydali my, tak snad to bude fungovat.
3. pro vstup do Thajska i Vietnamu platí, že platnost vašeho pasu musí být více než 6 měsíců od plánovaného ukončení pobytu. To se ukázalo jako drobná komplikace, když jsem (naštěstí už) 5 dní před odletem zjistil, že mi pas propadne už v srpnu a já tak nemám nárok na vízum ve Vietnamu. Naštěstí si lze už dnes nechat vyrobit za 3 000 Kč plnohodnotný pas (včetně chipu s biometrickými údaji a platností 10 let) do 5ti pracovních dní. To mi i tak vycházelo, že by byl hotový až v den odletu, což by mi nestačilo. Dobrý tip je nechat si pas vyrobit přímo na ministerstvu (v Praze v ulizi Na Pankráci nedaleko metra Pražského povstání), kde jednak nejsou žádné fronty, mají příznivou otevírací dobu a pas měli hotový za 2 pracovní dny.
4. Jelikož si plánujeme v Thajsku vypůjčit auto, je třeba mít s sebou kreditní kartu. A jelikož já nemám rád dluhy, kreditní kartu nevlastním. Vzpomněl jsem si na ní týden před odletem a v několika bankách (včetně České spořitelny) mě na informacích odmítli s tím, že výroba trvá minimálně 14 dní. Podle všeho by mělo jít vyrobit kreditní kartu v Raiffeisen Bank do týdne (dokonce i bez účtu), já nakonec zvolil cestu prostřednictvím osobního bankéře (díky Martinovi Medkovi za doporučení) v České spořitelně v rámci služby Erste Premier. Tam mi udělali zdarma kreditku za 4 pracovní dny a jako bonus jsem dostal i zdarma velmi dobré celoroční pojištění pro celou rodinu a zdarma vstupy do letištních salónků v Praze + dalších 6 vstupů po světě. To byl bonus příjemný, kterým jsme si kompenzovali nepodávání alkoholu na palubě letadla a i jídlo tam bylo velmi dobré. :-) Podmínky získání jsou komplikovanější, ale při troše kreativity je lze snadno dosáhnout.
5. Mezinárodní řidičský průkaz lze vyhotoit na počkání za 50 Kč. Jen si dejte pozor, že existují dva druhy podle Ženevské nebo podle Vídeňské úmluvy. Různé státy uznávají různé typy. Thajsko i Vietnam by měli uznávat oba, pak se vyplatí ten s platností na 3 roky.
6. Valuty. Při cestování do zahraničí, Asii nevyjímaje, je dobré mít s sebou hotovost v dolarech. K tomu jsme si pořídili debetní kartu od britské virtuální banky Revolut, která při platbách kartou využívá vždy aktuální nejvýhodnější kurz převodu z libovolné měny do libovolné měny. Zatím jsme s ní moc spokojení a můžu jen doporučit.
Poslední nemilou povinností před odletem je balení. Sice jsme si neustále říkali, že budeme brát jen to nejnutnější a vejdeme se do dvou krosen a jednoho batohu s celkovám odhadem 35kg, ale když balíte pro malé děti, nějak nám ten minimalismus nevyšel. Nakonec jsme se sotva vešli do dvou krosen a dvou menších batohů o clkové hmotnosti skoro 45Kg + k tomu máme další dvě závaží 8 a 13 kg a to je na přesuny opravdu hodně. Už po dvou dnech tady víme, že toto jsme moc nezvládli a budeme muset redukovat. :-(
Tolik k přípravám. Doufám, že jsem vás neunudil k smrti a slibuju, že další příspěvky už budou snad kratší, zábavnější a hlavně exotičtější. Jako bonus ještě přidávám prvních pár zážitků z cesty.
Počasí nám přálo, takže ani cesta na letiště v sandálech (samozřejmě správně počesku v ponožkách ;-)) nám nijak nevadila. Jak už jsem se zmínil, na let jsme se v Praze důkladně připravili už v letištním salónku, kde jsme pomocí výborného merlotu rozprášili cestovní horečku a nabudili to správné dovolenkové těšení. Kvůli příjemné ceně a hlavně délce letu a přestupů jsme zvolili
ruský Aeroflot. I přes původní pochybnosti a různé online diskuze na
téma podivného jídla, velkých zpoždění a ztracených zavazadel musím
říct, že to byla dobrá volba, let byl naprosto v pořádku a zavazadla
dorazila také v pořádku. Díky cestování s kojencem jsme navíc seděli v
první řadě s dětským boxíkem, kde je i výrazně větší prostor na nohy.
Jídlo bylo průměrné a jedinou nevýhodou tak bylo, že na spojích
Aeroflotu se striktně nepodává žádný alkohol, a to ani za příplatek.
Let do Moskvy holky zvládly překvapivě výborně, jen Terezka si stěžovala,
že jsou okénka moc vysoko a když je připoutaná, skoro nic z nich nevidí. Přistání a vzlet v Moskvě trošku komplikuje ruská zima a sněhová
pokrývka na přistávací ploše. Je docela vtipný zážitek během přistání
pozorovat desítky letištních "roleb", neustále shrnující sníh a také postřik
nemrznoucí směsí těsně před odletem také nezažijete každý den. :-) Přestup v Moskvě byl v pohodě. Oproti internetovým recenzím musím říct, že letiště Sherementěvo je úplně normání moderní letiště, ukazatele jsou kromě azbuky i v latince, sedčky jsou pohodlné a restaurace jsou předražené zhruba tak, jako to naše pražské. Jen to ruské pivo je nic moc. :-)
Jediným zádrhelem zádrhelem se tak stalo zpoždění, které jsme nabrali kvůli sněhovým podmínkám. Přílet do Moskvy nám tolik nevadil - tam jsme si dali radši rezervu 3 hodiny, aby nám stihli přesunout zavazadla. 1,5 hodiny zpoždění při odletu bylo ale jednak dlouhé pro holky, ale hlavně jsme ho během letu nedokázali stáhnout, což nám narušilo naš první plány v Thajsku. Naším plánem bylo hned po přistání přesun na nádraží a odjezd z Bangkoku do cca 2 hodiny vzdáleného bývalého a hlavního města Ayutthaya. To je klidné místečko plné historických památek a pro seznámení s Asií pro holky i babišky nám přišlo vhodnější než rozpálený přelidněný Bangkok. Pro zajištění hladkého průběhu přesunu po probdělé noci v letadle jsme dokonce na nás nezvykle koupili místenky na vlak už ráno v den odletu. Na přesun z letiště jsme si nechali krásné tři hodiny, abychom stihli ještě v Bangkoku i první thajský oběd. Přistáli jsme ale s více než hodinovým zpožděním. Pak jsme chvilku čekali na imigračním, vyzvedli krosny, převlékli se do letního oblečení. A tu koukáme, že z původních 3 hodin nám zbývá jen hodina do odjezdu vlaku a tak nám z pohodičky začal kvalt. Rychle vyměnit pár dolarů za thasjé báthy (Na letišti nikgy nevyměňujte větší obnos peněz - kurzy jsou tu hodně nevýhodné!), koupit lístky na nadzemku a už frčíme do centra. Tam se přesuneme do metra, koupit lístky na metro a už cestou v metru je nám jasné, že náš koupený vláček na nás nepočká. Dorazili jsme o 15 minut po jeho odjezdu. Naštěstí už za hodinu jel další a dokonce měl pro nás i volno. Do Ayutthaya je cesta vlakem nejlepší a nejlevnější spojení. Pokdu vám nevadí vagón 3. třídy, stojí cesta 20 TBH na osobu (tedy cca 14 Kč), což na 3 hodiny jízdy není vůbec špatné. 3. třída znamená dřevěné lavičky a chlazení pomocí větráku. My radši volili 2. třídu za 65 TBH (42 kč), kde jsou polohovatelné měkké sedačky a taktéž chlazení pomocí klasického točícího se větráku. Výhodou 2. třídy je i místenka na konkrétní sedačky, která ale nebyla vůbec potřeba. 1. třída je pak výrazně dražší, zahrnuje klimatizaci a možnost předělání sedaček na lehátka. To se ale hodí až při delších cestách přes noc, například na sever do Chiang Mai, kam se chystíme až za dva dny.
Před nástupem do vlaku jsem ještě zaběhnul s Terezkou na nedaleké tržiště koupit vodu a nějaký ten streetfood na přivítání. Tržiště u nádraží vypadá na první pohled asi tak přívětivě, jako když jste zvyklí na restauraci v Praze a zajdete do nádražky v horní dolní. Čisto tu moc není, jídlo vypadá lehce nevábně a nejspíš tu už pár hodin na tom sluníčku leží, stejně jako psi a kočky v nedalekém stínu. No asi si budu muset na Asii zase chvilku zvykat. :-) Našel jsem nejčistší stáneček, objednal jsem dvakrát thajské nudle (Pad Thai za 50 Bathů každé) a paní se hned dala do smažení. Druhá paní byla nadšení z naší malé cestovatelky, ale moc si nepokecali. Paní neuměla anglicky ani česky a Terezku stejně nejvíce zaujala klasická figurka kočičky s mávající pacičkou. Popadli jsme nudle a běželi na vlak, aby nám opět neujel i se zbytkem naší výpravy, který už posedával ve vlaku. Nudle byly výborné babičky se olizovaly až za ušima. Ještě že neviděly místo jejich početí. :-)
Velkou legrací v thajském vlaku je poznat, kde máte vystoupit. Ve vlaku neexistuje žádné hlášení a nápisy na nádražích jsou psané thajsky - rozuměj rozsypaný čaj. Orientovali jsme se tedy podle předpokládaného času příjezdu. Když jsme se ale začali ve správný čas chystat ke dveřím, naštěstí se s námi dala do řeči jedna místní paní, kerá uměla trošku anglicky a vysvětlila nám, že Ayutthaya bude až za 30 minut - a měla skoro pravdu - přijeli jsme s 40ti-minutovým zpoždením.
Oproti původnímu předsevzetí jsme klasicky neměli domluvené ani najděné žádné ubytování předem. Na nádraží jsme odchytili (rozuměj vybrali si jednoho z pokřikujícího na nás) místního tuktukáře a sdělili mu, že chceme nějaké levné ubytování poblíž historického centra. Překvapivě na takovou otázku nebyl připraven a znamnealo to 10ti-minutovou poradu s kolegy. Nakonec nás naskládal všechny do jednoho tuktuku a že nás za 150 BTH doveze na ideální místo . Zkoušeli jsme smlouvat na 100 BTH, ale neuspěli jsme. Budeme se do toho ale muset zase dostat, protože zpětně jsme na recepci našeho hostelu zjistili, že obvyklá cena je 90 BTH. Cílový hostel byl zavřený, ale na zavolání doběhla sympatická paní, která nám nabídla pěkný a čistý pokoj s šesti postelema, wifi a klimatizací za 1400 BTH na noc. Po cestě letadlem a vlakem jsme byli natolik zničení, že jsme ani nesmlouvali a hned jsme to vzali, Než jsme se utábořili a osprchovali, venku se setmělo a my ještě vyrazili na rychlou prohlídku večerního města a trhu. Ochutnali jsme na úvod nějaký ten smažený hmyz, čerstvé ovoce, Thajské pivko, výborný Hot pot (polévku, kterou si vlastně na stole z připravených ingrediencí vaříte sami) a pečenou rybu. Večeře byla výborná, všichni spokojení a unavení, tak jsme v půl desáté už šli do postele a spali až do jedenácti dopoledne. Tedy kromě mě - já vstával už v půl šesté a plánoval program na příští dny. O tom už ale příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat