Guatemalska vrchovina - Chichicastenango, Quetzaltenango

Od posledniho prispevku uplynulo uz pet dni, za ktere jsme nasbirali tolik zazitku, ze jsem se je rozhodnul rozdelit do trech samostatnych prispevku.

V sobotu vecer jsme si po opusteni internetove kavarny prosli krasne osvetlene centrum podvecerni Antiguy a zasli na lepsi veceri do krasne restaurace nedaleko namesti. Jiz samotny vyber jidla ze spanelsky psaneho jidelniho listku je zazitek sam o sobe a to napeti, zda budou soucasti objednaneho jidla opet rajcata je vzdy k nezaplaceni. Po veceri jsme se vydali hostel, abychom rano nezaspali nas odvoz do dalsiho mista naseho putovani.

V nedeli (10.11.) jsme vstali v pul sedme, dobalili posledni veci, dostali misto zaplacene snidane sandwich na cestu a pred sedmou uz netrpelive ocekavali, zda tentokrat dorazi nas objednany shuttle (dodavka pro turisty zajistujici "pohodlnejsi" presuny mezi mesty). Opet nas nechal asi 20 minut v napeti, ale tentokrat opravdu dorazil a my vyrazili smer mestecko Chichicastenango. To je zname predevsim diky svym pravidelnym ctvrtecnim a nedelnim trhum, ktere jsou nejvetsi v cele Guatemale a jiz po nekolik stoleti se sem sjizdi prodejci z dalekeho okoli. Trhy byly opravdu obrovske, ale v jednotlivych stancich nabizeli vesmes porad to same a to predevsim cetky pro turisty, takze celkovy dojem jsme meli horsi nez z predchozich trhu v Antigue. Naladu nam zlepsil pohled na dva nadherne kostely uprostred trznice, nakup dvou tricek a mayske kosile a vyborny obidek v prekvapive poklidne hospudce uprostred toho trznickeho mumraje.

Na uplny zaver nasi navstevy jsme uplnou nahodou objevili mistni hrbitov. Uz z dalky nas zaujaly nahrobky, ktere hraly vsemi moznymi barvami, takze jsme si to namirili skrz chudinskou cast mesta a smecku psu primo k nemu. Hrbitovy v Guatemale vypadaji skutecne velmi odlisne nez ty u nas. Kazdy nahrobek je vymalovan nejakou zarivou barvou, casto se jedna o velke hrobky a ti nejbohatsi lide maji dokonce postavene pyramidy, sfingy, baracky ci jine zajimave stavby. Na hrbitove nas take dost prekvapil neskutecny bordel, ktery jsme pricitali nedavnym dusickam, ale s postupem casu si myslim, ze je to spis normal. Mezi nahrobky se povalovali flasky od alkoholu, strepy, igelitove pytliky a vubec vsechno mozne. Presto muj dojem z navstevy hrbitova zustal velmi pozitivni a prekonal i dojem z vyhlasenych trhu. Tento dojem nezkazil ani zaverecny lijak, ktery nasi nacstevu hrbitova i celeho Chichicastenanga ukoncil.

Pro presun do dalsiho mesta - Quetzaltenanga jsme tentokrat zvolili mistni hromadnou dopravu - tzv. Chicken bus. To byl takovy zazitek, ze si pro nej vyhradim samostatny prispevek. Quetzaltenango je druhe nejvetsi a zaroven jedno z nejvyse polozenych mest Guatemaly. Kupodivu ho nikdo z mistnich nenazyva jeho jmenem, ale nazvem Xela, a to vcetne oficialnich napisu, napriklad na autobusech. Autobus nas vyhodil na obrovskem autobusaku zvanem Minerva, odkud jsme museli jeste pres kilometr pesky do centra mesta, kde jsme objevili hostel Cato Negro. Na zaklade dobre zkusenosti se stejnojmennym hostelem v Antigue jsme se v nem ubytovali i v Xele a jali se domlouvat nas nejvetsi zazitek - vystup na nejvyssi sopku Tajumulco. Hostel mel smlouvu s mistni zacinajici cestovkou, ktera poskytovala pruvodce pro tento vystup. V ramci usetreni casu jsme se zkusili s touto cestovkou domluvit na vyslap hned nasledujici den, ale po nekolika pokusech o domluvu, kdy jeden pruvodce neumel anglicky, druhy nevedel, jak je sopka vysoka a z jake vysky vyslap startuje a celkove se vse na nas vkus prilis casto menilo, jsme tuto cestovku zamitli a vratili se k puvodnimu planu, a to vyuziti zdejsi dobrovolnicke cestovky Quetzaltrekkers na uterni vyslap, cimz jsme ziskali jeden volny den na aklimatizaci. Vecer jsme si jeste prosli centrum Xhely, ochutnali u stanku vyborne tacos a ja nasledne jeste lepsi hamburger. Kdyz si na nej vzpomenu, jeste ted se mi sbihaji sliny. Pred spanim jsme jeste navstivili zdejsi pivovar, kde jsme si dali mistni tocene pivo Cabro. V guatemale se piji 3 znama piva. Nejproavanejsim je Gallo (kohout), nasleduje Bhrava - oboji z Guatemala City a pak prave Cabro z Quetzaltenanga. Zajimavosti je, ze jak lahve, tak tocene pivo se prodava ve standardni mire 0,35litru, nebo pak 1l. U tocenych se pak nabizi vetsinou jeste dzbanek "pichel", coz jsem nezkousel, takze nevim, kolik toho vlastne je. Lahvove i tocene pivo 0,35l stoji vetsinou 15-20Q (cca 40-50kc), litrovka pak 28-35Q, takze jsem presel k veceri rovnou na litrovku.

Druhy den (pondeli 11.11.) jsme zaridili nas vylet, kde jsme se dozvedeli, ze zacina v pet rano na druhe strane mesta, takze jsme se rozhodli se prestehovat do hostelu v miste startu. Nasledne jsme navstivili zdejsi vyhlaseny hrbitov, ktery ale zdaleka nebyl tak pekny jako ten predesly den v Chichi, napsali jsme pohledy, na ktere jsme ale (dodnes) nesehnali znamky a prosli si cele mesto. Za zminku stoji navsteva mistni kavarny, kde vyrabi vlastni cokoladu a podavaji ji v podobe capuchina, moca a na dalsich 5 zpusobu. Trosku nas videsilo, ze soucasti pripravy byla i mikrovlnka, ale cokolada byla vyborna a prostredi naprosto uzasne utulne, vyzdobene vselijakymi historickymi nastroji. Napojovy listek byl vzdy originalne vepsan do starych obalu od gramofonovych desek. Vecer jsme zavrsili na uzasne veceri v uzasne restauraci na terase nad hlavnim namestim, odkud jsme meli perfektni vyhled na historicke namesti i park. Obzvlaste vzhledem k narocnemu nasledujicimu dni nas potesila stastna ruka pri vyberu jidla, kdyz nam cisnik pred nas naserviroval vyborny hovezi biftek.