Patek (8.12.) probihal ve znameni cestovani. V pul pate zazvonil budicek, rychla sprcha, snidanea v pet uz jsme sedeli u Adama v aute, ktery nas hodil na letiste. Prvni let do Amstrdamu jsme vicemene prospali a to dokonce tak, ze jsme nedostali ani snidani. Let z Amstru do Panamy, ktery trval pres 11 hodin byl nejnarocnejsi. Vsechno nas uz bolelo, ale narzove turbulence, tri chody jidla, vinecko ci konak nas dokazaly rozptylovat tak, ze nam i tento let celkem utekl. Posledni 2,5 hodiny dlouhy let do Guatemaly uz ani nestal za rec. Po vice nez dvaceti hodinach v letadle a letistich jsme na cas ve 20:25 mistniho casu pristali v Guatemala City a kupodivu jsme se i setkali s nasimi batohy.
V letadle jsme se docetli, ze posledni busy do Antiguy nekdy cekaji na letisti az na posledni letadlo, takze jsme se rozhodli oproti puvodnimu planu zkusit takovy bus chytnout, uplne vynechat noc v Guatemala City a usetrit tak jeden cenny den. V rychlosti jsme tedy na letisti vymenili dolary za quetzaly a utikali na bus, ktery jsme uspesne stihli a tak jsme cestovali dalsi 2 hodiny do byvaleho kolonialniho hlavniho mesta stredni Ameriky. Cestou do Antigui jsme si prijemne pokecali s nasim thajskym spolucestujicim studujicim v Kostarice a vcelku neprijemne jsme si spocitali, ze kurz na letisti byl velmi nevyhodny a my tak prodelali pres tisic korun. Holt prace kvapna - malo platna. Do Antiguy jsme dojeli uz za tmy, ale meli jsme stesti - tesne pred zavrenim kancelare jsme sehnali utulne ubytovani hned v prvnim hostelu La Cato Negro (Cerna kocka). Antigua je podle pruvodce vyrazne bezpecnejsi nez hlavni mesto, takze se pry da i v noci vylezt na ulici, coz jsme se rozhodli vyzkouset. Prosli jsme se na krasne osvetlene namesti s historickymi vladnimi budovami a parkem. Behem nasi prochazky kolem nas neustale projizdely policejni hlidky, potkali jsme nekolik policistu s brokovnici v ruce a dva bloky od hlavniho namesti hlidali posledni osvetleny roh dokonce tri vojaci se samopaly. Na klidu nam to uplne nepridalo a tak jsme nas nocni pruzkum ukoncili v mistni hospudce, kde jsme ochutnali Gallo Cerveza (mistni pivko) a na cestu jsme si dali jeste zdejsi karibsky rum. Pred pulnci uz jsme lezeli v pelisku a behem par vterin upadli do komatu.
Rano (sobota 9.11.) nas okolni ruch vzbudil uz kolem sedme a tak jsme uz v osm sedeli na vyborne guatemalske snidani. Ja si dal buritos plnene vajicky, fazolovou pastou, ryzi, syrem a buh vi cim vsim jeste oblozene pastou z avokada, vselijakym ovocem a kukuricnymi nachos. Martinka mela snidani z vicemene podobnych ingredienci, jen to nebylo zabalene v Buritos placce. Oboji nam ale prislo velmi k chuti. Po snidani jsme si zarezervovali odpoledni vylet na sopku Pacaya, kde je mozne si zblizka prohlizet lavove ricky, koupili jsme si na zitrejsi rano listek na bus do Chichicastenaga a stastni, jak se vsechno povedlo zaridit, vyrazili poznavat mesto ve dne.
Antigua je krasne kolonialni mestecko, ze ktereho dycha atmosfera starych spanelskych mestecek okorenena stredoamerickou kulturou. Ulice lemuji krasne nizke barevne baracky, ktere obcas vystrida polorozpadla historicka budova, ktera neustala velke zemetreseni v roce 1774 a nebyly penize na jeji opravu. Na silnici nas miji barevne z USA vyrazene autobusy a vselijaka stara rvouci auta, motorky a nakladacky. Lide jsou tu usmevavi, po ulici beha spoustu mistnaku a nabizi vselijake zbozi od ruznych placek, ovoce a jineho jidla, pres rucne pletene satky a vyrezavane figurky az po ruzne barevne cetky.
Navstivili jsme i zdejsi nadherny market, kde lze sehnat snad cokoliv, vcetne marihuanovych vyrobku. V poledne jsme se vyskrabali na poutni kopec Mirador de la Cruz nad mestem, odkud je nadherny vyhled na cele mestecko, dojedli posledni rizky z CR a pospichali zpet na hostel, kde nas mel ve dve vyzvednout minibus, ktery nas vezme na sedmihodinovy vylet na sopku.
A tady se nam plany zacaly bortit. Nejaky minibus sice s mensim zpozdenim prijel, ale byl uz plny, slibil, ze prijede dalsi, ktery uz ale nedorazil. Po mensi debate majitelkou hostelu nam sice vratila penize, ale na Pacayu se dnes uz nedostaneme a zitra v sedm odjizdime pryc. Nas smutek po chvilce bloumani po meste smyl teply tropicky destik. Neda se nic delat, snad nam zbyde nejaky den na konci dovolene a jeste se sem pred odletem vratime. Aspon stihneme internetovou kavarnu, ktera zavira uz v sedm a vecer si zajdeme na vybornou veceri. Snad toto byla posledni neprijemnost. Zitra se presouvame na jihozapad, kde navstivime nejvetsi mayske trhy, udajne nejkrasnejsi jezero sveta Lago de Atitlan a nasledne se presuneme do druheho nejvetsiho mesta Quetzaltenango, kde by snad opet mel byt Internet...
Rano (sobota 9.11.) nas okolni ruch vzbudil uz kolem sedme a tak jsme uz v osm sedeli na vyborne guatemalske snidani. Ja si dal buritos plnene vajicky, fazolovou pastou, ryzi, syrem a buh vi cim vsim jeste oblozene pastou z avokada, vselijakym ovocem a kukuricnymi nachos. Martinka mela snidani z vicemene podobnych ingredienci, jen to nebylo zabalene v Buritos placce. Oboji nam ale prislo velmi k chuti. Po snidani jsme si zarezervovali odpoledni vylet na sopku Pacaya, kde je mozne si zblizka prohlizet lavove ricky, koupili jsme si na zitrejsi rano listek na bus do Chichicastenaga a stastni, jak se vsechno povedlo zaridit, vyrazili poznavat mesto ve dne.
Antigua je krasne kolonialni mestecko, ze ktereho dycha atmosfera starych spanelskych mestecek okorenena stredoamerickou kulturou. Ulice lemuji krasne nizke barevne baracky, ktere obcas vystrida polorozpadla historicka budova, ktera neustala velke zemetreseni v roce 1774 a nebyly penize na jeji opravu. Na silnici nas miji barevne z USA vyrazene autobusy a vselijaka stara rvouci auta, motorky a nakladacky. Lide jsou tu usmevavi, po ulici beha spoustu mistnaku a nabizi vselijake zbozi od ruznych placek, ovoce a jineho jidla, pres rucne pletene satky a vyrezavane figurky az po ruzne barevne cetky.
Navstivili jsme i zdejsi nadherny market, kde lze sehnat snad cokoliv, vcetne marihuanovych vyrobku. V poledne jsme se vyskrabali na poutni kopec Mirador de la Cruz nad mestem, odkud je nadherny vyhled na cele mestecko, dojedli posledni rizky z CR a pospichali zpet na hostel, kde nas mel ve dve vyzvednout minibus, ktery nas vezme na sedmihodinovy vylet na sopku.
A tady se nam plany zacaly bortit. Nejaky minibus sice s mensim zpozdenim prijel, ale byl uz plny, slibil, ze prijede dalsi, ktery uz ale nedorazil. Po mensi debate majitelkou hostelu nam sice vratila penize, ale na Pacayu se dnes uz nedostaneme a zitra v sedm odjizdime pryc. Nas smutek po chvilce bloumani po meste smyl teply tropicky destik. Neda se nic delat, snad nam zbyde nejaky den na konci dovolene a jeste se sem pred odletem vratime. Aspon stihneme internetovou kavarnu, ktera zavira uz v sedm a vecer si zajdeme na vybornou veceri. Snad toto byla posledni neprijemnost. Zitra se presouvame na jihozapad, kde navstivime nejvetsi mayske trhy, udajne nejkrasnejsi jezero sveta Lago de Atitlan a nasledne se presuneme do druheho nejvetsiho mesta Quetzaltenango, kde by snad opet mel byt Internet...
Žádné komentáře:
Okomentovat