Pred polednem jsme pristali na letisti v Palawanskem hlavnim meste Puerta Princesa. Jelikoz se nejedna o zadnou velkou nadheru, chteli jsme se co nejdrive presunout pryc. V letadle jsme rychle procetli pruvodce a rozhodli se pro navstevu vice zajimaveho, ale take turistickeho severu ostrova. Nedaleko lezici Sebang a jeho znamou podzemni reku jsme z obavy turisticke masovky zamitli a dobre jsme udelali. Jak jsme se pozdeji dozvedeli od skupiny americanu (stejnych, kteri nas pred par dny vzali stopem z ryzovych teras v Batadu), bylo na miste asi tri tisice turistu, kteri hodiny cekali na volnou lod do podzemni reky. Ta byla sice nadherna, ale za tech 40 minut v ni to cekani a ztraceny den pry asi nestalo.
My zvolili vesnicku Port Barton jeste o par desitek kilometru vice na sever Palawanu. Z letiste jsme se nechali tricyklem (50 PHP) odvezt na nekolik kilometru vzdaleny Autobusak San Jose, kde jsme si nasli dodavku do Port Bartonu (250 PHP na osobu, jezdi ve 12 a 14 hodin). Do odjezdu nam zbyvalo pres hodinu a pul casu, tak jsme nalozili batohy a vydali se na obhlidku okoli. Na nedalekem trzisti jsme nakoupili cerstve ovoce na cestu a v bufetu u silnice jsme se stavili na obed. Dali jsme si nudle s hovezim special a nudle s hovezim kare special (kazda za 60 PHP). Oboji byla v principu nudlova polevka s hovezim masem a bylinkami celkem pripominajici vietnamske Pho Bo, ktere zname z prazske Sapy. "Special" spociva v tom, ze vam do polevky pridaji jeste jedno ztracene vejce. Polevky nam ale moc chutnali. Posilneni jsme se vratili k dodavce a vyrazili na cestu. Dodavka disponivala klasickymi asijskymi rozmery, kam se prumerny Evropan proste nema sanci vejit a po trech hodinach kodrcani by si nejradeji uriznul obe nohy deset cisel nad kolenem. Silnice opet pripominalal misty panelovou polnacku a misty blateny tankodrom, takze zadne prekvapko. Nutno dodat, ze na nejhorsim useku uz pilne pracovali stavebnici na vystavbe silnice, takze je mozne, ze za par let uz do Bartnu povede krasna nova polnacka.
Po prijezdu jsme zaplatili turisticky poplatek (20 PHP na osobu) a vydali se smer plaz hledat ubytovani doprovazeni snazivym mladikem. Po chvilce hledani a neuspechu v obsazenych "resortech" jsme zakotvili v Elsa's resortu patrici postarsi dame Else a jeji rodine. Bydleli jsme v utulne drevene chaticce s teraskou (800 PHP za noc). Nad posteli byla pripravena moskytiera, ktera byla derava jak cednik, ale po mensi oprave a pouziti nasi vlastni moskytiery se stala funkcni. V "koupelne", kterou nam hlida velka ziva jesterka na strope, tece jen studena voda (jako skoro vsude), coz v techto vysokych teplotach skoro nevadi ani Martince. Elektrina funguje v celem Bartnu jen od 18:00 do pulnoci, ale i to dela z Bartnu tu krasnou romantickou vesnicku s uzasnou atmosferou pripominajici raj. Bila pisecna plaz je siroka sotva 10 metru. Z jedne strany ji lemuji desitky zakotvenych lodicek bangka (typicka filipinska stihla lod s dvema plovaky po stranach) a z druhe strany palmy, chaticky a restaurace jednotlivych resortu, ktere ale pusobi vkusne a poklidnou romantickou atmosku vubec nenarusuji, spise naopak.
Hned jak jsme se ubytovali, oblekame se do plavek a bezime do more splachnout pot a prach z narocneho cestovani. Jedinou nevyhodou Port Bartnu je, ze krome turistu mistni plaz navstevuji take nebezpecne zahave meduzy, takze treba se cachtat hned u brehu a davat dobry pozor co kolem plave. Behem vyborne vecere u Elsy si take s nasim znamym mladikem (z rezortu Bistro) domlouvame na zitra celodenni vylet na lodicce se snorchlovanim, navstevou pustych ostruvku a obedem (700 PHP na osobu + 100PHP za snorchlovaci vybaveni). Rano v pul devate nas uz cekaji s pristavenou lodkou a pripravenymi snorchly. Na lodicce jsme jen my dva, kapitan a jeho mladsi braska jako pomocnik. Nejdrive zamirime k malemu utesu, kde objevujeme ruzne druhy koralu a rybicek. Na druhe zastavce zas pozorujeme majestatni zelvy, se kterymi si zaplaveme. Nasleduje ostrov Paradise, kde u pobrezi snorchlujeme a zbytek posadky zatim pripravuje obed. Dostali jsme skveleho grilovaneho tunaka (ne steak, ale celou mensi rybu) s ryzi, zeleninou a vybornou zalivkou. Postupne sem jeste prijizdi i dalsi 4 lode s turisty a my jsme moc radi, ze jsme rano vyrazili o pul hodiny drive nez ostatni a tak jsme se o nase zazitky nemuseli delit s dalsimi. Po obede nas ceka jeste zastavka na dalsim romantickem ostrove a snorchlovani u velkeho koraloveho utesu, ktery je jeste barevnejsi nez ten prvni. Ve ctyri odpoledne jsme plni zazitku a dobre nalady opet u nasi chaticky. V podvecer si prochazime celou vesnicku a koncime na veceri opet v nasi osvedcene restauraci u Elsy. Tady se opet dve hodiny trapime s hledanim a nakupem letenek pres mobil, coz se nam nakonec povede a tak na pondeli 16ho mame zajisteny let z Puerta Princesa na Cebu.
V patek v osm rano nasedame opet na dodavku (800 PHP za osobu) a mirime na uplny sever ostrova do mestecka El Nido, jez je branou k Bascuitskym ostruvkum - udajne jednoho z nejkrasnejsich mist Filipin. Dodavka nas vylozi na autobusaku na predmesti zvanem Coron Coron, kde si rovnou objednavame dodavku na pondeli 5:00 rano zpet do Puerto Princesa (500 PHP na osobu) s tim, ze nas vyzvedne primo u hotelu v El Nido. Pote bereme tricykl, ktery nas za 50 PHP vezme do centra El Nida. Problem je v tom, ze u sebe uz nemame vubec zadnou hotovost v mistni mene. Nechame si tedy zastavit u bankomatu (od minuleho roku se v El Nido nachazi dva bankomaty, na coz spolehame), oba jsou ale mimo provoz a pozdeji vecer jsou sice v provozu, ale vybrat lze maximalne dva tisice PHP, poplatek za kazdy vyber je 200 PHP (to plati nejspis o vsech bankomatech na Filipinach, jen ve vetsich mestech je limit na transakci 10 tisic PHP) a predevsim docasne smi vybirat pouze drzitele karty mistni banky, tedy my nikoliv. Stavujeme se tedy ve smenarne, kde maji dost spatny kurz (45,4 PHP za 1 USD oproti 46,6 PHP, za ktery jsme menili v Manile nebo Puertu.) Vtipne take je, ze za euro davaji mene nez za dolar. Dale nas prekvapilo, ze tento kurz plati pouze pro vicedolarove bankovky. Pro jednodolarove bankovky plati po celych Filipinach jednotny kurz pouze 40 PHP. :( Nasich cca 40 jednodolarovek si tedy povezeme asi zpet do CR. Nicmene penize jsme smenili a tak jsme byli zachraneni. V ramci uspor prochazime nekolik ubytovani, az skoncime bydlet v jakemsi pokojiku v ptistresku motorkarske opravny za krasnych 500 PHP za noc, samozrejme bez klimosky a se studenou vodou. Klimoska tedy na pokoji je, ale za tuto cenu ji nesmime pouzivat a tak nam pani donese aspon klasicky vetrak. V koupelne smrdi trosicku zumpa, ale prijeli jsme preci za krasnymi ostrovy a ne luxusni koupelnou, ze? Majitele se ale snazi, v garazi maji zaroven masazni salon a uz maji rozestaveny i dalsi pristresek pro pokoj.
El Nido je hodne turisticke mestecko, kde vice nez polovinu obyvatel tvori turiste. Podel ulicek je to tedy jedno ubytovani, restaurace, bar, cestovni agentura, masazni salonek nebo obchudek vedle druheho. Oproti informacim v pruvodci a cestopisech uz tu maji od letoska i nonstop elektrinu (pokud tedy zrovna neni vypadek). Celkove je ale mestecko takove nijake, plaz oskliva a spinava a atmosfera se s Port Bartonem neda vubec srovnat. Pro vykoupani v mori je treba se nechat odvezt lodkou na nektery blizky ostrov, motorkou asi 15 km od mestecka nebo jako my - udelat si 30minutovou prochazku za mestem, nechat veci na pisecnem pidiostruvku vzniklem odlivem, prebrodit 100 metru melciny a konecne si uzivat cisteho more. Vetsinu vecera jsme pak stravili zajistovanim programu na dalsi 2 dny. Drtiva vetsina turistu sem miri primarne za objevovanim prilehlych Bascuitskych ostruvku, kde snorchluji a objevuji skryte laguny a plaze. Za timto ucelem nabizeji na kazdem rohu cestovni agentury (je treba si predstavit budku velikosti bezne kadibudky) celodenni plavby tzv Tour A, B,C,D. Nejzajimavejsi a nejnavstevovanejsi jsou udajne A a C, pro ktere jsme se rozhodli i my. Ceny plaveb se standardne pohybuji za 1000 - 1400 PHP za plavbu a osobu, plus je treba si jednorazove zakoupit 10tidenni permit pro pristup na ostrovy za 200 PHP. Pote, co jsme permit ziskali, uz ho po nas nikdy nikdo nechtel videt, ale asi je lepsi ho mit. Ceny za jednotlive toury lze u ruznych agentur ruzne smlouvat, obzvlaste pokud toho nakoupite vice. My nakonec po dlouhem hledani a smlouvani skoncili ve stanku u jakesi muzatky. Ta (nebo spis ten?) sice o plavbach skoro nic nevedela, ale nakonec jsme se dostali na krasnou cenu 2900 PHP za obe tury pro oba vcetne jidla a snorchlu, navic jsme mohli zaplatit az po plavbe.
Prvni den jsme vyrazili na touru C, ktera mela obsahovat nejkrasnejsi plaze a nejkrasnejsi snorchlovani. Nejdrive nas trosku vydesilo, ze se nas na jedne lodce seslo 16, ale uz u prvni zastavky jsme zjistili, ze to je uplne jedno, protoze krome nasi lode bylo na miste zaparkovano cca 15 dalsich lodi, tedy celkem cca 200 turistu. Hidden beach je krasna mala plazicka, ktera by asi byla i romanticka, kdyby nas tam nebylo 200. Secret beach je hrebem teto cesty. Lodicka vas vysadi v mori kousek od uzke jeskyne, kterou sotva proplavete a za prilivu pry musite i pod vodu. Po proplavani se objevite na uzasnem miste obklopeni skalami porostlymi zeleni a uzasnou malinkatou plazickou s bilym piskem. Realita je bohuzel takova, ze vase lod zastavi az ve treti rade, protoze je tu opet cca 15 lodi pred vami a dalsi teprve priplouvaji. Nasledne se tedy plavmo propletate mezi lodemi a jejich kotvicimi lanami, doplujete k jeskyni, kde 10 minut cekate frontu, nez se muzete pustit dovnitr. Cestou obeplouvate panicky pistici obtloustlou Filipinku v zachranne veste, kterou se snazi pruvodce protlacit skrz jeskyni ven. Nakonec jste v krasne lagunce s plazickou spolu s dalsimi 100 vyjevenymi navstevniky, takze je naprosto nemozne udelat jedinou hezkou fotku. Aby toho nebylo dost, cestou zpatky pri obeplouvani dalsiho neplavce narazite do skaly a odrete si nohu, abysze na tento dechberouci zazitek dlouho nezapomneli. Dojem z plavby vylepsily dve snorhlovaci zastavky, kdy pri pohledu pod hladinu nevidite davy turistu kolem sebe, navic neplavci se az do snorchlovaci oblasti ani nedostanou. A pravda je, ze podmorsky zivot na Filipinach je opravdu nadherny. Super byla i obedova pauza, kde nam posadka naservirovala mix cerstve grilovanych ryb, krevet, musli, ruzneho masa, ovoce a zeleniny a my si rekli, ze to za ty penize a cas precijenom stalo. Posledni zastavka na ostruvku s jakousi skalou a svatyni pak byla zavrsenim absurdniho zazitku. Na skalu vedl uzky chodnicek, kudy proudil had davu turistu nahoru, kde na nas apelovali, at si udelame dve rychle fotky a jdeme zpatky, aby se dostalo i na ostatni.
Trasa A je neco podobneho v blede modrem. Mala laguna, kde se tisni davy turistu by byla asi krasna bez tech turistu - takhle jsme se propletali zakalenou mastnou vodou (od tun opalovaciho kremu, ktery se tu z turistu kazdy den smyva) mezi turisty a morskymi kajaky, ktere tady pujcuji. Na kajaku jezdi lide, kteri na nem sedi poprve v zivote, takze neni cemu se divit, kdyz Martinku nabere pri plavani hned druhy kajak primo pridi do hlavy. Nejzajimavejsim zazitkem tak pro nas bylo, ze z mistnich turistu jsou stejne znechuceni i rybicky, ktere tady ziji. Kdyz ke mne poprve priplula krasne barevna cca 20cm velka rybka a kousla me, myslel jsem, ze je to omyl. Kdyz ale kolem nas podrazdene pluly dalsi a dalsi rybky, ktere odjinud zname jako klidna a mirumilovna stvoreni, a kousali nas do nohou, az mi tekla krev, pochopili jsme, ze tu nejsme vubec vitani a vratili se na lod. Secret lagoon byl v podstate stejny zazitek jako Secret beach a naladu nam opet vylepsil uzasny obed a snorchlovani kolem obedoveho ostruvku. Kdyz jsme po obede zamirili do Velke laguny, ani se mi nechtelo vystupovat z lodi. Velka laguna ale velmi prijemne prekvapila. Byla totiz dostatecne velka na to, aby davy turistu zustali v prvni tretine a my mohli plavat do vzdalenejsich neprobadanych zakouti. Tam jsme krome rybicek pozorovali i rejnoka. Po prelonani prekazkove drahy mezi obrovskmi morskymi jezky jsme se dostali k ostruvku, kde v klidu z dosahu turistu zije spoustu opicek, ktere se nechaliz vody pozorovat. Zaverecna 7 commandos beach uz byla jen ve znameni odpocinku na velke plazi s cerstvym kokosem v ruce. Celkove obe plavby staly za to, ale uplna bomba to teda nebyla. Zkratka a dobre, teprve v El Nidu jsme poradne docenili uzasne kouzlo Port Bartonu a tamni snorchlovaci plavby. Idealni by asi bylo si najmout do skupiny lidi soikromou lod a vyrazit na ty nejexponovanejsi mista uz pred sedmou rano, nez v devet vypluji turisticke lode.
Co se El Nidu neda vytknout, je vecerni zivot a restaurace. Od sesti frci v resrauracich happy hour 2 koktejly za cenu jednoho a vecere jsou zkratka bajecne. Ukazete si na rybu, kraba nebo chobotnici a za par minut uz ji mate na taliri. Ochutnali jsme ryby, chobotnici i musle a vetsinou to opravdu stalo za to. Typicka cena za jednu veceri je tu 200 PHP. Abychom potesili nasi hostitelku, stavili jsme se i na celotelovou masaz u nas v garazi za 300 PHP. V dobe nasi navstevy take v El Nidu probihal velky basketbalovy turnaj. Videli jsme tak slavnostni zahajovaci pruvod mestem s mazoretkami a take jedno utkani mistnich deti proti konkurencnimu tymu. Atmoska byla super, fandila pulka mestecka, ale mistnaci nakonec prohrali. V pondeli rano v pul pate uz stepujeme pred motoopravnou, nasedame do dodavky a loucime se s El Nidem...
Žádné komentáře:
Okomentovat