Cesta z El Nida do Puerto Princesa probehla bez problemu, lehce po jedenacte jsme na miste a letadlo leti az v 15:20. Misto na letisti se tedy nechavame vysadit v centru mesta. Na doporuceni z pruvodce tu vyhledame krasnou restauraci, kde nam za prislib pozdejsiho obeda uschovaji batohy a jdeme se cournout do mesta. Konecne se nam tu podari vybrat penize z bankomatu a navstivime take mistni megaobchodni dum. Ve tretim patre objevime sporto-hrackarstvi, kde mimojine take prodavaji snorchly. Neni to tu uplne nejlevnejsi zalezitost, ale nakonec kupujeme 2 snorchlovaci sety po cca tisicovce PHP. Nez se nadejeme, je poledne pryc a tak spechame na obed. Uz pred restauraci na nas kouka plakat, ze mistni specialita je krokodyli maso, ktere je nejen nejlepsi, ale take leci vsechny mozne nemoci a jeste funguje jako afrodiziakum. Objednavame si tedy dohromady krokodyli sissig s dvojitou ryzi za 350 PHP a jelikoz tu maji wi-fi, rozhodneme si udelat check-in do letadla z mobilu. A tady zacina zasadni zvrat dnesniho pribehu.
Par minut marne patrame, proc nejde udelat check-in a hle! Letenky mame sice koupene na 16ho, ale prosince, nikoliv listopadu. Mezitim nam prinesli krokodyla, ktereho si vubec nevychutnavame a afrodiziakalni ucinky take zrovna nepocitujeme. Misto toho zaplatime a spechame na letiste. Cestou v tricyklu si jeste v hlave prehravam, jak bylo pri objednavani letenek narocne zbavit se toho pojisteni pro pripad zruseni cesty a jak me stvalo, ze mi do objednavky automaticky cpou pojisteni za 150 PHP. Pani v kancelari Cebu Pacific soucitne prikyvuje, ale pomoct nam nedokaze. Veskere dnesni i zitrejsi lety z Palawanu jsou plne. Vubec nam nepomaha skutecnost, ze v Manile ode dneska probiha jakesi forum, jehoz se ucastni i Obama, Putin a cinsky prezident. Letiste v Manile je uzavreno, vsichni tak pouzivaji jine spoje, jak se z Palawanu dostat a ceny letenek splhaji na dvojnasobek bezne ceny. Dostat se odtud tedy muzeme az koncem tydne a jeste si priplatime pres 10 tisic PHP. Druhou alternativou je pockat na letisti u prepazky, jestli nekdo z cestujicich nedorazi na dnesni let do Cebu a pak si za poplatek 10 tisic PHP prebookovat let na tento. Jdeme se tedy zaregistrovat na listinu cekatelu a paralelne hledame dalsi alternativy. V pruvodci nalezame zminku o jakemsi nakladnim trajektu, ktery vyplouva kazde pondeli vecer z Puerta a 30 hodin pluje do mesta Iloilo na ostrov Panay, kam jsme tedy puvodne vubec nechteli, ale zas je to o kousek blize nasim zamyslenym destinacim. Na Internetu vyhledame telefonni cislo a telefonujeme si pro vice informaci. Trajekt odplouva v 18:00, ekonomicka trida je vyprodana a muzeme si tedy koupit pouze business tridu s klimatazaci za 1600 PHP. Problem je, ze listky je treba koupit v pristavu do 15:00 a my se az v 15:40 na letisti dozvime, jestli nas vezmou do letadla. Po chvilce vahani se rozhodneme neriskovat, balime saky paky a spechame na tricykl do pristavu. Cestou v rychlosti nakupujeme vody, neco k jidlu a litrovku chlazeneho pivka. Presne ve tri kupujeme listky a jsme zvedavi, co nas vlastne ceka a jak bude vypadat nase business class kajuta.
V pristavu cekame jeste asi hodinu v open air cekarne, kde se kolem nas hromadi desitky lidi - nejspis nasich spolucestujicich. Vetsinou se jedna o nejake delniky s prilbou na hlave. Po ctvrte hodine nas vyzvou k zaplaceni poplatku 20 PHP za pouziti terminalu a vydavame se k odbavovaci hale. Tam to probiha podobne jako na letisti - skladame zavazadla na pas do scanneru a prochazime bezpecnostnim ramem - jen je vsem dost jedno, ze s sebou mame 8 litru tekutin a kapesni nuz. Pote uz smerujeme k nasi lodi. V podpalubi probiha v plnem proudu nakladani kontejneru a baliku zbozi. My se mezi nimi propletame a stoupame po schodech do prvniho patra. Tady jsou na otevrene palube vyskladany vedle sebe kovove palandy jedna vedle druhe a totez se opakuje i v druhem a tretim patre. Toto je ta vyprodana ekonomicka trida. V druhem patre pak z paluby vedou dvere do klimatizovane mistnosti velike asi jako mensi skolni telocvicna, kde jsou vyskladany stejne zelezne palandy pro 200 lidi. Tak to je nase business class kajuta. Aspon konecne vyuzijeme spacaky, se kterymi se celou dobu az doposud zbytecne tahame. Najdeme si nase postylky M-11A a M-12A, slozime bagly a rikame si, ze to bude asi hodne dlouhych 30 hodin.
Zatimco lod vyplouva z pristavu, zabrali jsme si cast jednoho ze dvou stolecku na venkovni palube, kde popijime pivecko a bastine syrove mufinky. Behem plavby se kamaradime s malymi skauty, kteri se vraceji trajektem z vyletu. Z cizincu jsou nadseni, porad se s nami chteji fotit a posilaji zadosti o pratelstvi na facebook. Plavba i noc probehla poklidne a v utery v 11 dopoledne uz na mezipristani kotvime na ostrove Cuyo. Tady se po sade zavadejicich informaci nakonec dozvidame, ze lod bude vyplouvat az dalsi den ve ctyri rano, az bude priliv a dost vody.
Batohy tedy nechavame na lodi a jdeme prozkoumat tento ostruvek, o kterem neni v pruvodci ani zminka. Jako prvni zamirime po moc pekne promenade na pisecnou plaz a vykoupeme se v mori. Krome nas tu pobihaji jen mali krabici a dvakrat kolem nas projde mistni rybar, ktery lovi na melcine rybky jakymsi napichovadlem. Plaz je tu hodne vetrna a tak se tu odpoledne objevuji i kitesurferi. My si prochazime mistni trziste, skolu a centrum mestecka. Hrncarny jsou uz znacne vyjedene, tak si k obedu davame hamburger v mistnim multifunkcnim stanku. Po obede se nechavame zavezt tricyklem na snorchlovaci plaz Coco Verde. Koraly jsou tu dost ponicene, ale je to uplny raj hvezdic. Horsi zjisteni je, ze zakoupene snorchly stoji zaprd. Bryle moc netesni a do snorchlu zespodu zateka voda, takze po minute ve vode je uplne na nic. :( Vecer se na mistnim superpomalem a nestabilnim pripojeni snazime pres hodinu nahrat v internetove kavarne blog z Palawanu. Cekani nam ale zas tak moc nevadi, protoze si ho kratime popijenim coly s rumem. Flaska rumu tu stoji jen 45 PHP, tak pry odted prejdeme z piva uz jen na rum. Zbytek drinku jdeme dopit na osvetlenou promenadu s vyhledem na more, kde se nas vrele ujimaji 3 mistni muzatky. Popijime tedy s nimi, klabosime a pojidame orisky. Po pulnoci se vracime na palubu a jeste pred vyplutim usiname. Stredecni den na lodi travime s pruvodcem v ruce planovanim dalsi cesty. Definitivne vzdavame navstevu ostruvku Sebuyan a misto toho se chystame navstivit zapomenuty ostrov Guimares, kteremu se pro velka pole s cukrovou trtinou take prezdiva cukrlandia. Ve dve odpoledne uz na obzoru vidime jak ostrov Panay, tak na pravoboku prave Guimares.
Žádné komentáře:
Okomentovat