Ve ctvrtek odpoledne jsme po dvou dnech vystoupili z naseho trajektu v nakladnim pristavu ve meste Iloilo. Jelikoz se jedna o dost velke mesto, vzali jsme si tricykl, aby nas dopravil do maleho pristavu s bangkami smerujicich na ostruvek Guimaras. Tady panuje velmi ciry ruch, takze lodky odplouvaji kazdych 15 minut a stoji jen 14 PHP na osobu. Za 15 minutek uz jsme na ostrove v malickatem, ale modernim pristavu Jordan. V turistickem centru nam potvrzuji informace z pruvodce - pokud chcete jezdit na kole, urcite jdete k Tommymu. Bereme tedy trikolku (30 PHP) a za deset minut uz vystupujeme u Tommy's place, kde se nas ujme Tommyho zena, protoze Tommy lita nekde na kole. Cely biker hub vypada utulne, vsude jsou zavesena krasna horska kola ve vybornem stavu, takze vime, ze jsme na spravnem miste. Ubytujeme se ve skromnem pokojicku (400 PHP za noc) a vyrazime na rychlou obhlidku mestecka pri zapadu slunce. Pro mistni deti jsme velkou atrakci, takze jich kolem nas za chvili pobiha pres dvacet, smeji se a porad neco pokrikuji. Zaujali nas chlapecci, kteri maji v ruce klacik a na nem na provazku privazane auticko, ktere za sebou tahaji. Po prochazce se vracime do biker hubu a davame si veceri, behem ktere dorazi i Tommy. Je to super vesely, nadseny a usmevavy typek, ktery je biker telem i dusi, co navic na ostrove porada bikerske zavody. Domlouvame s nim pujceni kol (500 PHP za kolo a den) na pristi dva dny s tim, ze prespime nekde na ostrove a prvni den nam bude delat pruvodce (500 PHP). Trosku nas desi, ze se k nam prvni den ma pridat jeste nejaky biker z Manily, ale trasa je naplanovana jen na 60 km, tak snad to nejak zvladneme a nebudeme je moc brzdit.
Rano vstavame v pul osme a Tommy uz nam serviruje vybornou snidani, behem niz jede do pristavu pro bikera z Manily, z nejz se vyklube Daniel - mlady ajtik pracujici pro spanekskou IT firmu Indra. Na sobe ma dres z maratonu a my tusime, ze dneska dostaneme poradne do tela. Po osme hodine porizujeme predstartovni spolecne foto a vyrazime. Jen co vyjedeme z mesta, Tommy zahyba ze silnice do jungle a nam prilis pozde dochazi jeho poznamky, ze horske kolo nepatri na silnici, ale do kopcu a jeho obleceni s dlouhymi rukavy a podkolenkami. Tommy nas s usmevem od ucha k uchu zene terenem do kopce, z kopce, cestou, necestou. Tu se prodirame krovim, tu frcime ve vysoke trave, tu se vyhybame ricnimu buvolovi, jedeme vodou i piskem, sjizdime svahy mezi kameny. Pot ze me lije jak z celeho stada volu a Tommy se me neustale starostlive pta, jestli jsem v poradku. Behem prvni hodiny pada z kola Tommy a s usmevem strika jodisol na sedrene koleno. Za pul hodinky se z podkola sbira i Daniel. My se zatim drzime, ale chapeme, ze v sandalich, tilku a kratasech jsme zvolili dost spatny outfit. Nohy i ruce mame dodrane od vetvi a vseljakych krovisek, obzvlaste Martinciny holene zdoby krasne krvave sramy. Dobrou zpravou tak zustava jen to, ze z Daniela se vyklubal biker zacatecnik, takze nakonec je to on, kdo celou skupinu brzdi a na koho se ceka a to i presto, ze mu Tommy vzal batoh a do nekterych kopcu mu i tlacenim za jizdy pomaha. Zkratka a dobre vylet boli jako svina, ale je to dobrodruzo a uzivame si to. Cestou jsme navstivili vyhlidkova mista s nadhernymi vyhledy na ostrov, mnissky klaster Trappisty nebo mangove plantaze. Ostrov Guimares je totiz velikym vyvozcem manga. Pokud jste nekdy meli mango z Filipin, temer jiste pochazi prave odtud. Aktualne ale neni sezona, takze pouze pricichavame k vonicim kvetum mangovniku. Tommy nam cestou take trha ze stromu ruzne ovoce, ktere radi ochutnavame a doplnujeme tak energii. Misto obeda zastavujeme v baracku u jedne mistni babicky, ktera nam dava cerstve utrzeny kokos plny sladkeho kokosoveho mleka a pomelo. Sotva dozvejkame ovoce, uz zase sedime na kole a slapeme. Cestou nas potkali jeste dve neprijemnosti. Daniel pichnul kolo, takze Tommy pohotove lepi zaplatu. Martince spadlo cosi do oka a ani krokodyli slzy, ani vymyvani mineralkou moc nepomaha, takze Martinka dokoncuje vylet jen s pruzorem pres jedno oko.
Cil nasi cesty je malinkata rybarska vesnicka na brehu nadherne morske zatoky na autem ci motorkou nedostupnem miste. Elektrinu ani tekouci vodu tu samozrejme nenajdete. Je tady jen sest baracku a je to opravdova nadhera. Nas ubytuji do malinkate slameno-bambusove chysky na kulech s neuveritelnym vyhledem na more (300 PHP za noc). Do cile jsme namisto v planovane tri hodiny dorazili az tesne pred zapadem slunce. Misto zamysleneho snorchlovani se tak jen rychle v mori osvezime, coz je i tak az az, jelikoz nas sul pali v nasich sramech jako cert. Na otazku, zda ze sebe nekde muzeme smyt slanou vodu nas dovedou k lehce zapachajici studni, kde pomoci kybliku na provazku tahame vodu a dopravame si tak studene "sprchy". Po ociste se loucime s Tommym a Danielem, kteri to maji jeste 17 km potme domu, a jsme radi, ze uz dnes na kolo sedat nemusime. K veceri nam rybari ulovili udajne nejchutnejsi rybu Lapu Lapu, ze ktere nam udelali moc dobrou polevku a vyborne grilovane steaky s ryzi. Trosku jsme se s mistnaky nepohodli kvuli cene a celkovemu pristupu, kdy nam nechteli prodat jen veceri nebo cast ryby, ale donutili nas koupit celou 1,5 kg rybu (usmlouvano na 450 PHP), ze ktere nam pak ale nenaservirovali ani polovinu a jeste si nauctovali dalsi penize (180 PHP) za ryzi a vareni. Celkovy dojem z tohoto nadherneho mista nam to ale zkazit nemohlo. Po veceri jsme se jeste chvili pred chyskou divali na hvezdicky a v devet uz jsme se celi unaveni vydali do pelisku. Ten je treba si predstavit jako natazenou deku na bambusove podlaze nasi chysky + dva nejspise nikdy neprane polstare. Jelikoz okna nebyla zasitovana a celkove chyska byla jakasi derava, nainstalovali jsme si nad pelisek nasi moskytieru. Komary jsme tim nejspis vyresili, presto se mi v noci zdalo, ze mi neco leze po obliceji. Kdyz se tento silny a neprijemny pocit opakoval, rozsvitil jsem celovku a s prekvapenim v nasem pelisku objevil dva peticentimetrove svaby (ale pssst - Martinka si porad mysli, ze to byli filipinsky strevlici). Jeste vice byla asi prekvapena Martinka, ktera vyjekla a behem jedne vteriny byla presne v opacnem rohu pelechu bez ohledu na casti meho tela, ktere staly v ceste. Po vyexpedovani nezvanych navstevniku pryc uz zbytek noci probehnul poklidne az do brzkeho ranniho probuzeni hlukem rybaru naskakujicich do svych lodek.
My se rano se snorchly (ktere nam Tommy lepidlem jaks taks opravil) vydali prozkoumat koralovou zatoku a nedaleky ostruvek s kouzelnou malou plazickou. Mensim problemem se ukazalo, ze pres noc nastal odliv a tak je v zatoce sotva metr vody a misty i vyrazne mene, cimz jsem si na svem tele poridil dalsi sramy o neuveritelne ostre koraly. Vetsim problemem se ale ukazaly byt mistni meduzy, kterych se tu najednou vyrojily desitky a tak nebylo mozne se jim ani vyhybat. Tu me zahla jedna do nohy, tu jedna do ruky, tu jina do rtu. Nejlepsim zazitkem pak byla prima srazka s jednou echt nazhavenou, ktera mi pozahala cele predlokti a rameno. Z vody jsem se dostal rychlosti motoroveho clunu a na zaklade babskych rad si postizena mista drel piskem jak o zivot a nasledne zalil jodisolem. Paleni nastesti polevilo, tak nemuselo ani dojit na posledni lecebnou metodu zvanou zlaty dest. :) Behem dne velke cervene fleky zmizely a tak mi na pamatku zbyly jen cervene pupinky, se kterymi se snad brzy take rozloucim.
Po snidani jsme opet sbalili saky paky a vyrazili prozkoumavat jih ostrova. Podle navigace jsme si nasli krasnou trasu mimo velke silnice. Krasna tedy byla na te mape bez vrstevnic, v realu uz zas tak krasna nebyla. Slunce prazilo jako o zavod a po vcerejsku nas bolely ruce, nohy i zadky, takze prikre stoupani v kamenitem terenu bylo pro nas takrka vrazedne a nebyt chlazene coly v potkavsim Mountain retortu, mozna by bylo vrazedne uplne. A to nemluvim o tom, ze jsme znacnou cast stoupani kola potupne tahly vedle sebe. Po dosazeni snad nejvyssiho bodu na ostrove se cesta zacala opet svazovat a my si to s vedomim, ze to odpoledne budeme muset znovu vyslapnout, frceli jizne po "Narodni dalnici" (rozumej panelova cesta) zpet k morskemu pobrezi. Vzhledem k pekelnemu vedru a nasi unave jsme nakonec nedojeli az k starobylemu majaku na jihu ostrova, ale stocili jsme to pod Novou Valencii k prvnimu primorskemu rezortu. Tady jsme si za vstupne 50 PHP prohledli motyli zahradu bez motylu, mangrovnikovou zatoku z vyvyseneho bambusoveho chodnicku a zasnorchlovali jsme kolem nadhernych koralu bez meduz. Pri presunu po kamenite ceste mezi plazemi jsem si po nedopatrenim zmacknute predni brzde jen tak v plavkach bez helmy nacvicil parakotoul pres riditka, ale kupodivu se mne ani kolu vubec nic nestalo. Jelikoz jsme to ale my, musi nas s dopravnimi prostredky vzdy potkat nejake trable. Kdyz se ve ctyri odpoledne chceme vydat po koupacce na cestu zpet, abychom to stihli do tmy, zjistuju, ze mam prazdne predni kolo, coz 25 km od domova zrovna nepotesi. Ukecam tedy tricyklaka, aby me i s kolem vzal ke 3 kilometry vzdalene pumpe. Naskocim do trikolky, predni kolo drzim u sebe a zadni kolo poskakuje za trikolkou po hrbolate ceste. Zatimco se psychycky pripravuju na variantu, ze pri pristim hupu nedobrovolne opustim trikolku i s kolem, hlavou narazim do stropu trikolky a do rukou uzkostlive svirajici poskakujici kolo dostavam krece. Za 10 minut jsme ale nastesti na miste. Typek od pumpy obratne sundava kolo, nachazi dirku i trn, ktery ji zpusobil. Dusi zalepi zaplatou a vlozi do sveraku, ktery polije petrolejem a zapali. Trosku mam o dusi strach, ale typek vypada, ze uz to nekdy delal, tak mu mlcky duveruju. Za pul hodinky ma hotovo, nauctuje si jen neuveritelnych 20 PHP a kolo je jako nove. Mezitim dorazila i Martinka, takze muzeme hned vyrazit. Nase nohy do kopce trpi, ale jak se pomalu stmiva, slapeme do pedalu ostosest. Deset kilometru od cile je uz tma jako v pytli a my se na rusne neosvetlene dalnici necitime uplne bezpecne, protoze kola samozrejme nemaji ani jednu odrazku. Martinka jede prvni, sviti celovkou pred sebe, ja svou blikam dozadu. Nakonec vse ale zvladneme a dorazime k Tommymu, kteremu se asi take pekne ulevilo. Davame rychlou sprchu, zatimco Tommy dokoncuje veceri. Dostavame kukuricnovajickovou polevku a plnou misu vybornych grilovanych krevet. Jako dezert pak mistni specialitu Halo-Halo, coz jsou kousky ruzneho ovoce s ledem ve sladkem mlece. Nabasteni k prasknuti si s Tommym vymenujeme zazitky a ukazujeme fotky. Tommy ma narozeniny (54), tak si s nim pripijime ceskou slivovici i jeho specialni zensenovou brandy. Na nedeli Tommy planuje na zahradce velkolepou narozeninovou oslavu, kde bude na bambusovem grilu grilovat cele tele. Dostavame pozvani se pridat, ale my musime v sobotu rano pokracovat dal na ostrov Negros. Rano uz ma Tommy pred hubem particku bikerskych kamaradu, se kterymi vyrazi pred oslavami na dalsi vylet. Jeste nas seznami s kamaradem, jehoz jako kapitana lodi unesli somalsti pirati a 7 mesicu veznili. Pak uz se rozloucime a odplouvame z kouzelneho ostrova Guimaras, kde jsme se ocitli neplanovane, ale o to krasnejsi zazitek to byl. Pokud se nekdy pobliz objevite, urcite ho take navstivte a kontaktujte uzasneho Tommyho - urcite neprohloupite.
Žádné komentáře:
Okomentovat