V pondeli po druhe hodine odpoledne vystupujeme z Ceres busu v Malatapay, odkud by mela jezdit kazdy den ve tri lodicka na 8 km vzdaleny ostrov Apo (300 PHP). V budce v pristavu cekame jeste s jednou Izraelkou, kolem treti se pridava jeste svycarsky par. Po pul ctvrte konecne dorazi lodicka, ale jak se behem dlouhe diskuze ukaze, ma kapacitu uz pouze pro dva turisty, jelikoz veze krome nas jeste 3 lidi z ostrova. Nakonec se s nimi na lodicku vtestname my i Izraelka, pro Svycary pry snad prijede casem jina lodicka. Pred nastupem nas kapitan vyzve, abychom vsechny cenne veci dali do batohu, ktere po pas ve vode prenasi do podpalubi (maly prostor pod poklopem, na kterem nasledne sedime) male vratke kocabky. Pote se brodime i my a usedame. Kocabka se ve vlnach houpe, vlny se tristi o nasi prid a my jsme behem 30 minut plavby mokri nakost, jako bychom na ostrov plavali. Batohy v podpalubi nastesti prezily bez uhony.
Apo island je malickaty ostrov, ktery lze ze strany na stranu prejit za pul hodinky. Znamy je predevsim diky nadhernym koralum, ktere ho obklopuji, uzasnym lokacim pro potapeni a samozrejme diky velkym morskym zelvam, ktere je mozne pobliz kamenite plaze pri snorchlovani pozorovat. Cast koralu je poniceno velkymi tajfuny v poslednich 5ti letech a tretina podmorske rezervace je tak uzavrena. Porad ale Apo patri mezi to nejlepsi, co muzete na Filipinach k potapeni navstivit. Na ostrove se nejprve jdeme povinne zaregistrovat a platime 100 PHP poplatek za vstup. Pani z informaci nas nasledne natlaci do draze vypadajiciho Liberty Lodge hotelu s uzasnym vyhledem na more. Kdyz odmitneme predrazenou plnou penzi (2300 PHP na den pro dva), ubytujeme se ve zdejsim utulnem pokojicku za krasnych 500 PHP bez jidla. Z terasky naseho pokoje pak sledujeme nadherny zapad slunce nad morskou hladinou. Veceri si davame v nasem hotelu, ale pomer cena (275 PHP v podstate za cokoliv) - vykon je dost spatny. Po veceri jdeme brzy spat, abychom uz v sedm rano mohli snorchlovat v mori, protoze to priplouvaji zelvicky na snidani.
Rano tedy (diky kohoutum celkem bez problemu) vstaneme, nandame plavky, capneme snorchly a spechame na plaz, kde nas ceka nemile prekvapeni. Misto, kde roste nejvice zelvi pochoutky (jakasi morska trava), je ohrazeno bojkami a vstup dovnitr je mozny jen s pruvodcem za 300 PHP. Chvilku se s nimi hadame, ale nakonec nam nezbyva, nez si pruvodce najmout. Aspon jsme uhadali, ze nam zavolali jedineho, ktery umi aspon obstojne anglicky. Par minut po vstupu do more uz pozorujeme prvni zelvu a postupne objevujeme asi dalsich 6. Jsou to neuveritelne nadherna a ladna zviratka, ktera jako by vodou mezi koraly letala z jednoho trsu travy na druhy, ktery svou tlamickou vytrhavaji ze zeme. Kolem zelvicek casto asistuji mensi rybky, ktere pohotove basti odpadavajici zbytky potravy. Je to uzasna podivana, od ktere nedokazeme odtrhnout oci, dokud se kolem osme hodiny do naseho prostoru nenahrne dalsi skupina pozorovatelu, povetsinou Filipincu s plovacimy vestami a zachrannymi kruhy. Ti delaji hluk, viri vodu a my si rikame, ze dost bylo zelv a jdeme pozorovat podmorsky svet mimo vyhrazenou oblast. Jak se nasledne ukaze, vzdalenejsi oblast (kam jiz neni potreba pruvodce) je mnohem hezci. Jsou tu nadherne koraly (na Apo jich je pry 40 druhu z celkovyh 46ti, ktere lze na Filipinach videt), spousta ruznych rybicek, vidime morskeho hada a kdyz clovek chvilku pohleda, najde tady snidajici zelvy take, jen jsou jeste vetsi (nejvetsi jsme objevili asi metrove) klidnejsi a kolem nas jinak nikde nikdo. Celkem zbytecny pruvodce nam tak aspon ukazuje morskou rasu pripominajici vzhledem trsy hroznoveho vino. Pry je moc dobra a zdrava, tak ji trhame a take bastime.
Po trech hodinach snorchlovani to balime a jdeme si odpocinout na pevninu. Cestou si ve vesnicce kupujeme cerstve palacinky (á 5 PHP), ktere nasledne snidame s ananasem (50 PHP), jenz jsme zakoupili na trznici jeste v Dumagete. Zaroven si u mistni vesnicanky s malym home-made grilem objednavame k veceri grilovaneho tunaka, cimz se uplne vyhybame podporovani predrazene restaurace naseho hotelu. Zbytek dne travime valenim se na plazi a snorchlovanim, ktere je tak super, ze nestihneme ani vylezt na zapad slunce na mistni nejvyssi kopec s krizem. Stihame jen rychlou sprchu a uz pospichame za pani s grilovanym tunakem. Ta je z nas uplne nadsena, porad se smeje a moc si vazi toho, ze nas muze hostit. Grilovany tunak s omackou a ryzi je vyborny a s vychlazenym red horsem dokonalost sama. Za vecu pro dva vcetne tucneho zpropitneho jsme neutratili ani 200 PHP a jeste jsme udelali mistnakum radost. Zbytek vecera jsme stravili na pokojove terasce lustenim krizovek ve spolecnosti mistniho Tanduay rumu s colou a kousky zbyleho ananasu. Byla to lahoda, tak treba se to bude brzo prodavat treba jako Zelvi drijak. ;-)
Ve stredu pred sedmou rano jsme uz se sbalenymi batuzky spechali na plaz na domluvenou lodicku zpet do Malatapay. Naseho kapitana jsme tu ale nezahledli, zato o kousek dal jiz odplouvala od btehu jina lod. Mavli jsme na ni, oni mavli na nas, jeste se pro nas ke brehu vratili a pribrali na palubu. Tato lod vypadala vetsi a modernejsi a take na ni bylo vice lidi. My pouceni z prijezdu byli pouze v plavkach, takze jsme mezi vymodenymi domorodci vypadali jak idioti. Plavba byla totiz uplne poklidna a na nas za celou dobu nesplouchla ani kapicka. V Malatapay se kazdou stredu rano konaji velke trhy, kam se sjizdeji lide z celeho okoli. Je tu mozne nakoupit ovoce, zeleninu, ryzi, kavu, orisky, nejruznejsi ryby, obleceni, nabytek, ale take kohouty, prasata nebo kravy. My nakupujeme pouze par bananu a mizime k hlavni silnici na autobus do Dumagete. Cestou nas porad otravuje neodbytny tricyklak, ze nas tam vezme, coz my stejne neodbytne odmitame. Z puvodnich 400 PHP se ale nakonec dostavame na pouhych 100 PHP a tak s nim nakonec jedeme. Asi tam tak jako tak potreboval jet a nami si aspon zaplatil benzin. Cestou jeste postupne nabira jeste dalsi 3 mistnaky, od kterych ovsem kasiruje jen 20 PHP. V Dumagete bereme Ceresaka (25 PHP) a nechame se vyhodit na krizovatce pred San Jose. Odtud je to jeste 14 km k prirodni rezervaci Twin lakes.
Velke batohy nechame ve stanku s jidlem a s malym batohem frcime s motorkari (po smlouvani 300 PHP za osobu tam i zpet) ke vstupni brane. Tady platime kazdy 100 PHP vstup + 25 PHP parkovne za motorky. U pokladny si aspon nakupujeme vyborne maracujy á 3 PHP. K prvnimu jezeru je to pak jeste asi 1km do strmeho kopce pesky, k druhemu jezeru jeste asi 1 km kamenitou kluzkou pesinkou. Ve srovnani s Mt. Kanlaon je to ale pouha prochazka ruzovou zahradou. Chvilkama nam prsi, chvilku je zatazeno a chvilku sviti slunicko. Mozna je to pocasim, mozna tim, ze mi neni moc dobre, ale tento vylet za to asi nestal. Certovo a Cerne jezero na Sumave jsou mnohem hezci a okolni priroda taktez. Za zminku snad stoji jen krasni barevni motyli a volne rostouci stromy s durianem a plazivky s maracuyou. Hlavnim zazitkem se tak pro nas stal predevsim nasledny prevoz z krizovatky do cca 15 km vzdaleneho pristavu. Jeden mistnak nas nechtel nechat cekat na Ceresaka a nalozil si nas oba i se 4ma batohama na motorku a uz jsme frceli (50 PHP), samozrejme bez helem. Pul hodinky nato uz jsme vyplouvali trajektem (70 PHP) na protejsi ostrov Cebu do mestecka Bato, kde jsme opet nasedli na Ceres bus a za cca 30 PHP se nechali odvezt do nedalekoho mestecka Oslob. Tam jsme se ubytovali hned vedle centra pro sledovani zraloku obrovskych (Whale shark) a domluvili si expedici na zitra v sedm rano.
Rano celi nedockavi bereme plavky a snorchli a spechame do centra. Trosku nas vydesi, ze na mori uz se pohupuje asi 10 lodi, na brehu postavaji dalsi skupinky turistu a k centru prijizdeji dalsi a dalsi auta a dodavky. V centru se zapisrme do formulare, zaplatime 1000 PHP na osobu (Filipinci to maji za polovic) a jdeme na petiminutovou prednasku. Zralok obrovsky je pry nejvetsi rybou (ve skutecnosti asi spis parybou) na svete, bezne se dorusta velikosti cca 7-10 metru, ale muze se dorust pry az 18ti. Je to bilozravec zivici se planktonem a malinkymi rybami, takze cloveka nastesti nelovi. My ho budeme pozorovat se snorchlem jen z nekolika malo metru. Nesmime delat prudke pohyby, priblizit se blize nez na 4 metry nebo pouzivat blesk ci jina svetla a samozrejme se zraloku dotykat. Za chvilku uz nasedame do malinkate bangky spolu s dvema Filipinci a vyrazime. Nas pruvodce padluje do chumlu lodek asi 100 metru od brehu a jeste nam opakuje zakladni pravidla. Uz z lodky jsou pod hladinou videt obrovska monstra, obcas se nad hladinou objevi metrova tlama, kdyz zralok nasava kvanta vody s plovouci potravou jez z kyblu sypou lide z centra do vody ze specialnich lodek.
Je to opravdu zvlastni pocit dobrovolne lezt z lode za temito giganty do vody. Ale na cele snorchlovani mame jen pul hodiny, takze neni cas ztracet cas. Pod vodou s potapecskymi brylemi se zraloci zdaji byt jeste mnohem vetsi. Ladne si plavou a dokoran oteviraji svou obrovskou tlamu. Chvilkama, kdy se zralok necekane vyda smerem k nam, se k nemu dostavame doslova na dosah ruky. Parkrat o me dokonce omylem zavadi ploutvi. Prekvapive to neni zadna rana, ale spise takove mekke pohlazeni. Prestoze je cela akce neuveritelna masovka a 1000 PHP za pul hodiny ve vode je docela dost, zanechalo to v nas opravdu uzasny a nezapomenutelny zazitek, ktery za to rozhodne stal. Radsi si ale ani nechci predstavit, jak to tu vypada v hlavni sezone nebo o vikendu.
Na doporuceni zde zijiciho Patricka, ktereho jsme potkali vcera u vecere, jsme jeste na Cebu zvazovali navstevu krasneho vodopadu Kawasan, kde lze podniknout nekolikahodinovy kanyoning a nasledne jeste snorchlovani v obrovskych hejnech sardinek o poctu statisicu kusu u mesta Moalboal. Jelikoz nam ale opet temer dosla PHP hotovost, v okoli nebyla smenarna ani bankomat a take zbyvajici cas nasi dovolene se vyrazne krati, nakonec jsme sedli na Ceresaka a nechali se podle puvodniho planu odvezt do pristavu Argao (79 PHP), odkud jezdi pravidelny trajekt na ostrov Bohol (200 PHP).
Posledni odstavec tohoto blogu je tzv. o ho*ne, takze pokud jste slabsi povahy, dal uz nectete. Jak se rika: "Bez poradne sra*cky to neni poradna navsteva Asie." Mne se postestilo si tohoto zazitku nalezite uzit ve stredu a ve ctvrtek. Asijsky cestovatelsky prujem funguje asi tak, ze jakmile neco snite nebo se napijete, bezite do deseti minut na zachod. A kdyz nic nejite, bezite stejne. Ja jsem si zvolil idealni dobu plnou presunu a dlouhych hodin v autobuse, na motorkach ci trajektech, takze jsem mel tu cest poznat velke mnozstvi ruznych zachodu. Na Filipinach jsou na tom se zachody obdobne jako jinde v Asii, mozna trochu lepe. Obcas narazie na klasicke turecke slapky s dirou, vetsinou na malou porcelanovou minimisu bez prkenka. Toaletak typicky neni a pokud si ho prinesete nesmite jej do zachodu vhodit nebo se ucpe, takze se hazi do maleho odpadkoveho kose vedle misy, coz napomaha typickemu zachodovemu oderu. Mistnaci utirani resi pomoci vsudypritomneho kybliku s vodou, kterym se nasledne take zachod splachuje. Jelikoz obcas neni cas ptat se kdo byl kdo nebo hledat nekde toaletak, byl jsem nucen si to po mistnacku opet po delsi dobe take vyzkouset. Tim bych tuto kapitolu tak nejak uzavrel. Snad jeste doplnim jen, ze Endiaron ani Hylak nezabraly vubec, Smecta prubeh uspesne lehce zpomalila, Ercefuryl zabral vyborne.
Žádné komentáře:
Okomentovat